Každý maturující se na něj těší, ale zároveň je z něj nervózní. Musíte sehnat šaty, natočit video, nacvičit předtančení, nezakopnout při šerpovaní a u toho křečovitě rozdávat úsměvy na všechny strany a zastírat tím nervozitu. Maturitní ples je prostě jen jednou za život.
V deštivém počasí vystupuji z auta, rozevírám deštník a bleskurychle utíkám k budově Aldisu. Dneska, 8. února, je maturitní ples naší školy a já jdu zase pozdě.
Když vstoupím do budovy, zjistím, že pozdě jde ještě slušná spousta lidí a náladu mi spraví i milí a usměvaví securiťáci, kteří mi pípnou lístek, popřejí hezký večer a příjemnou zábavu. V šatně předám mokré svršky šatnářce a z jejího výrazu poznávám, že jí její práce moc nebaví. Jako na potvoru je k tomu všemu malé postavy, takže sotva dosáhne na háček, kam by mi odložila kabát. Snažím se být co nejpříjemnější, ale moje snaha ji asi moc náladu nezlepšila.
Pospíchám rychle nahoru, abych alespoň něco stihl. Ve Velkém sále je už všechno v plném proudu: maturantky a maturanti jsou nastoupení uprostřed sálu a kolem nich sedí u stolů rozplývající se rodiče a další rodinné příslušnice a příslušníci širokých rodin maturujících.
První akce, kterou jsem tak tak stihl, bylo losování tomboly. Pan ředitel spolu s paní zástupkyní vytahoval lístky se jmény jednotlivých maturujících, kteří si posléze chodili pro tašky s výhrou. Spíš jednotlivých tříd než maturantek a maturantů. Většinu výher totiž záhadným způsob vyhráli studentky a studenti z 6.A, asi proto, že jejich jména byla navrchu plexisklové nádoby. Trochu mě zamrzelo, že výhru nedostanou ostatní, kteří zrovna nematurují, ale moc jsem si nestěžoval. Nevím, k čemu by mi bylo předplatné přírodovědné aplikace, když nesnáším exaktní vědy, završené hromadou sexuálních pomůcek od Růžového slona.
Následovala nejnudnější část večera, a to šerpování. Každá maturantka nebo maturant na pódiu krátce zatančil a převzal šerpu a růži z rukou svých třídních. Všechno to zní moc pěkně a jako nezapomenutelný zážitek, jenomže než si všichni zatančili, vzali šerpy, zařadili si a vyfotili, osazenstvo se unudilo k smrti, protože žádné oživení nepřicházelo.
Po každém ošerpování přišlo na řadu zhlédnutí maturitních videí, která ze mně záhadného důvodu byla jen dvě. Sexta A vsadila na známou reality show Too hot too handle, kde slovo hot změnili na smart. Béčko se inspirovalo u dalších znamých filmů, které frčely převážně v letním období a to na Barbie a Oppenheimera. Jejich video se neslo v zálivu růžové, která následně přecházela do šedavých až černých odstínů. Oba výtvory byly docela povedené. Říkám docela, protože u maturitních videí je vždy veliký problém pochopit inside jokes, k jejichž význam obvykle znají jen maturitní třídy a při kterékoliv „vtipné“ situaci se smějí jen ony, zatímco ostatní v sále nedokážou pochopit, co jim na tom přijde tak vtipné, a radši jen tiše sedí a poslouchají.
Další problém letošního maturitního plesu bylo ozvučení a to jakékoliv. Když mluvila moderátorka, tak její hlas bylo až nepříjemné poslouchat, jak se rozléhal po sále a naopak maturitní videa nebyla slyšet.
Ale zpět ke plesu: bezprostředně potom, co byli všechny maturantky a maturanti ověnčeni svými šerpami a měli své fotky bezpečně uložené, vyhlásilo moderátorské duo, že prostor v sále mezi stoly je volný pro tanec a maturující se mohou pustit do tance se svými tatínky, maminkami, tetami, babičkami, bratranci z pátého kolene a pradědečky. Netrvalo dlouho a parket se zcela zaplnil rodinnými kruhy a ty se daly do pohybu ve známém rytmu valčíku a následně Škody lásky.
Jakmile se z reproduktorů ozvala ta známá melodie, opustil jsem sál a pro sebe jsem si říkal, že mohli pustit větší banger, než ten, který byl cool před asi 90 lety. Pomalu se s tím smiřuji a opouštím sál, abych nakoukl do toho druhého – menšího, kde celý večer probíhala diskotéka. V Malém sále byla neprostupná tma, kterou ozařovalo jen světlo z diskokoule. V této místnosti opravdu nehráli hitovky z třicátých let a místo toho zde jela disco verze Sweet Dreams. Chtěl jsem se zapojit do víru tance, ale radši jsem dal přednost návratu do klidnějšího Velkého sálu, jelikož hladina alkoholu v krvi účastnic a účastníků se s pozdějšími večerními hodinami úměrně navyšovala.
Ve Velkém sále mě uvítal zvuk Morava, krásná zem, který záhy po mém příchodu skončil a čekalo se na maturitní předtančení. Na parket měla nastoupit sexta A, jenže ona nikde, a tak se moderátorská dvojice snažila mezeru vyplnit rádoby vtipnou debatou. Jejich utrpení skončilo, když se doprostřed sálu hrnuli maturantky a maturanti z áčka, holky v bílých topech, kluci v havajských košilích. Po nich nastoupily dívky z béčka oblečené v modrých a bílých bodýčkách a nakonec 6.C oděna do rudé. Všechna předtančení měla něco do sebe a do všech byly zapracovány známé písně, které spolehlivě rozvlnily boky všech divaček a diváků.
Blížilo se půl jedenácté a mně nezbývalo než se vrátit domů. Další den jsem totiž stále ještě musel do školy a ještě k tomu všemu jsme psali test. Z budovy Aldisu jsem ale odcházel spokojený, ostatně jako všichni maturující, pro které tento den byl poprvé a naposledy.
Ondřej Březina
Gybonoviny 