Kateřina Nováková byla s programem Erasmus+ ve Francii na 10 týdnů. Chodila na gymnázium Charles et Adrien Dupuy ve městě Le Puy en Velay v regionu Auvergne. Tam také po celou dobu svého pobytu bydlela u francouzské rodiny.
Jaká byla největší výzva při adaptaci na nové prostředí ve Francii?
Nejtěžší pro mě bylo zvyknout si na to, že jsem tam sama, bez svých kamarádů a rodiny. Se spoustou lidí v Česku trávím hodně času a najednou jsem se tam neměla s kým bavit v takovém rozsahu, jako jsem byla zvyklá. Samozřejmě za to mohla i jazyková bariéra, ale i tak jsem se tam z počátku cítila osaměle.
Jaké kulturní rozdíly pro tebe byly největší mezi Francií a Českem?
Rozdíly, kterých jsem si všímala každodenně, se týkaly hlavně jídla. Moji rodiče mě od malička učili, že při jídle se nemluví, takže jídla ve Francii byly docela výzva. Oni u oběda sedí klidně přes hodinu, celou dobu si o něčem povídají a občas něco sní. Také jedí ve více chodech než my. Mají předkrm, pak hlavní chod, bagetu se sýrem a nakonec dezert. Po obědě k tomu občas přidají i kávu. Jídla pro mě byla vždy zdlouhavá a nikdy jsem se na ně netěšila.
Jaká část francouzské kultury, kterou jsi poznala díky Erasmu, tě nejvíce oslovila?
Ve Francii existují takzvané knihy do kapsy, což jsou knihy, předělané do menšího formátu, tedy tak, aby se vešly do kapsy. V tomto vydání se dají sehnat skoro všechny knihy od těch nejméně známých až po klasiky. Je to velmi užitečné a umožňuje to mít knihu vždy u sebe. Myslím, že kdybychom něco takového měli v Česku, tak by to vyhovovalo mnoha lidem.
Jaký je tvůj nejzajímavější zážitek s místními lidmi nebo studenty?
Na jedné hodině dějepisu jsme dělali skupinovou práci a já byla ve skupině se třemi kluky, které jsem moc neznala. Celá tato situace pro mě byla nepříjemná do té doby, než se nesnažili nakreslit domeček jedním tahem a nedařilo se jim to. Protože to je něco, co umím, tak jsem se k nim přidala a ukázala jim, jak se to dělá. Oni se později chlubili celé třídě, že jsem je to naučila a že už to umí udělat. Od toho dne se se mnou všichni bavili o trochu víc.
Jak jsi zlepšila svou znalost francouzštiny během svého pobytu?
Největší pokrok jsem udělala asi v každodenní komunikaci, jelikož to byl jediný způsob, jak se tam domluvit. Hodněkrát jsem se ptala, proč se něco řekne tak, jak se to řekne, jak funguje určitá skladba věty, jak se řekne určitá věc a kdy se používá určitá fráze. Taky rozumím lépe, když někdo mluví. Je lehčí rozpoznat slova a vědět, jaký čas byl použit. To mi dříve vůbec nešlo.
Který předmět tě nejvíce nadchl a proč?
Určitě filozofie. Ve Francii mají filozofii povinnou čtyři hodiny za týden a dělají z ní maturitu. Já jsem měla štěstí na profesora. Sice jsem mu ze začátku moc nerozuměla, protože mluvil velmi rychle, ale časem se to zlepšilo. Začala jsem rozumět tomu, co říká, a vidět v tom tu filozofii. Všechny hodiny byly velmi zajímavé a těšila jsem se na ně. Díky těmto hodinám jsem se také naučila rychle si dělat zápisky a celkově jsem zrychlila svoje přemýšlení ve francouzštině.
Jaké rady bys dala budoucím studentům, kteří se chystají na výměnný pobyt v zahraničí?
Myslím, že hlavní je nebát se komunikovat. Je možné, že se dostanete do rodiny nebo kolektivu, kde od vás budou očekávat veškerou snahu o komunikaci, i když si nejste jistí v jejich jazyce. Je dost možné, že váš pobyt nebude podle vašich představ, takže si myslím, že je lepší nedělat si příliš velké nároky, abyste potom nebyli zklamaní. To však neznamená, že byste se neměli těšit, protože pro mě to byl jeden z nejsilnějších zážitků.
Co si myslíš, že je největší přínos studia v zahraničí pro osobní růst a rozvoj?
Určitě schopnost spolehnout se sama na sebe. Člověk se nachází sám v cizí zemi, s lidmi, které skoro nezná, a jediný, na kterého se může spolehnout, je on sám. Já si po svém pobytu o mnoho víc věřím a zvýšilo se mi sebevědomí a odvaha pustit se do neznámých věcí.
Bonus: přivezla sis nějaké suvenýry nebo jídlo? Jaké?
Z jídel jsem si přivezla hlavně místní speciality, a to čočku a produkty s verbenou, což je rostlina, kterou tam pěstují. Jako suvenýr pro sebe jsem si přivezla několik knih ve francouzštině a až moc velké množství karamelek, které nám z Francie vozila paní učitelka na francouzštinu.
Gybonoviny 