Blois

Anežka Široká z kvinty A se letos v říjnu vypravila v rámci projektu Erasmus+ do Francie. Konkrétně do malebného města Blois, kde bydlela u své korespondentky Clary a spolu s ní chodila na místní lycée.

Desatero důvodů proč bych už nikdy nejela do Francie

Moc francouzsky mluvících lidí

Tak to jsem skutečně nečekala. Takovou nalejvárnu slovní zásoby jsem si skoro ani nezasloužila. Tolik lidí, co se mnou chtělo pořád něco řešit, co se mě s usměvavou a zlomyslnou tváří ptalo, jak se mi daří, jestli mi nic neschází, jak se mi žije v Česku a tak dále. A to ještě nechtějte vědět jaké peklo byla komunikace v angličtině! (No, nebudu lhát, ta skutečně občas peklem byla, tady se opravdu dá mluvit o zlomyslnosti 🙂

Všechno někdo dělá za mě

Neskutečné, nikdy jsem si nepřipadala tak zbytečná 🙂 Ráno připravená snídaně, v poledne objednaný oběd (když teda Clara nezapomněla 🙂 Zakoupená jízdenka, zakoupená vstupenka, odvoz do školy, odvoz na výlet, doprovod ze školy, pomalu i doprovod na záchod, večer do pokoje s objetím a přáním bonne nuit (no opravdu – to se ale týkalo jen maličkých sourozenců mojí korespondentky 🙂 Ani hnout prstem jsem nemusela 🙂

Příliš mnoho krásných zážitků a krásných fotek

Přeplněná a zahlcená mysl a o nic více místa v úložišti telefonu 🙂 Co víc k tomu dodat.

Ani koruna (ani euro) minus

Díky projektu Erasmus+ jsem si mohla splnit svůj sen úplně zdarma…no, kdo by o něco takového stál, že?

Moc dobré jídlo

A taky dost cukru v něm. Se mě tam rozhodli vykrmit jako v perníkové chaloupce 🙂

Možnost chodit si do hodin, do kterých se mi chce

Ne tak docela. Ale jaká nehoráznost, že si jedna paní učitelka na lycée usmyslela, že mi zařídí hodiny mé milované matematiky místo filosofie s Clarou. Nepatrně nám sice nový rozvrh zkomplikoval páteční odpoledne, ale zato jsem se mohla seznamovat a povídat si s báječnými lidmi, k čemuž bych třeba jinak nedostala příležitost.

Odpočinek od běžných starostí

Tady musím podotknout, že se skutečně trochu jedná o nevýhodu, protože po návratu domů jsou zase zpátky a co se týká školy dokonce ve větším množství – prostě odkládání problémů nefunguje a dopisování testů je fakt zábava, ale odpočinek a nové zážitky občas prostě stojí za to!

Zbytečně moc volného času

Který se dal skvěle využít pro odpočinek, deskové hry, výlety s rodinou, čtení, scrollování na ig, cvičení, přemýšlení nad životem nebo zmiňované dohánění povinností z Česka.

Příliš seberozvojové…

a tedy nic pro mě 🙂 Člověk nemůže jen ležet doma a koukat se z okna, ale musí se sebrat a něco málo si zařídit, vydat se sám na dalekou cestu a tam si teprve musí něco zařizovat, sám, cizím jazykem. Musí poznat nový svět, novou kulturu a vzdělávat se…. Otřesné.

Krásné nové vztahy, o které teď budu muset pečovat

…a kvůli kterým do té Francie určitě ještě někdy pojedu! Jakkoliv jsem se na konci pobytu již těšila domů, byl odjezd od mojí hostitelské rodiny strašlivě sladký a dojemný…a jsem za ten čas strávený s nimi neuvěřitelně vděčná.

V té škole byla zima!!!

Tohle ale myslím naprosto seriózně, oni tam prostě netopí a člověk se klepe ve dvou svetrech a bundě 🙂