Lukáš Fiedler byl v lednu znovuzvolen předsedou studentské rady. Tím se mu zajistil další rok ve funkci této studentské samosprávy. Za rok, co je předsedou tohoto orgánu, se práce rady, jak on sám říká, zefektivnila. Rada pod jeho vedením organizovala festival, vánoční akademii nebo vyjela na adapťák. Proč do toho šel? Bude v nové studovně studentský sud s Kofolou? Dozvíte se v přepisu rozhovoru z BOŽCAstu, který moderoval Viktor Rejent.
„GYBON pro mě znamená spoustu komplexních emocí. Je to místo, kde trávím většinu svého času. Pravděpodobně tam trávím více času než doma, což mě trochu děsí,“ říká hned v úvodu rozhovoru pro školní podcast Lukáš Fiedler, pro nějž mimo jiné složil znělku. Na Boženě mu vyhovuje, že nemá čtyřletý studijní program. Vyzdvihuje i to, že se na GYBONu neplatí školné, ale pouze příspěvek do Klubu rodičů 500 Kč za rok. „Je to stále ještě veřejná škola. To znamená, že školné stojí pětistovku. Není to šest tisíc jako na polosoukromém Bigy a nebo 54 na kompletně soukromém jazykovém gymnáziu, které se tím i chlubí v názvu,“ dodává Lukáš.
„Do sboru mě přivedlo charisma pana sbormistra“
Kromě své angažovanosti ve školní politice se odmala věnuje hudbě. Maminka hraje 30 let na klarinet, tatínek na violu a housle, dokonce v Hradecké cimbálové muzice. „V šesti letech mi byla prezentována volba ne „chceš hrát na hudební nástroj?“, ale „vyber si hudební nástroj“. Tak jsem si vybral zobcovou flétnu. Pak už mě to začalo bavit a nepřestalo mě to bavit. Potom jsem přibral fagot, klavír, sbor a spoustu dalších kroužků,“ vysvětluje svůj vztah k hudbě Lukáš. Po maturitě chce také studovat fagot na konzervatoři.
Hra na řadu hudebních nástrojů není jeho jediná hudební aktivita. Od primy je členem školního sboru, do nějž ho přivedlo, jak sám říká, „charisma pana sbormistra Jaromíra Schejbala“. Je to tak, že on se zeptá na první hodině a pak se zeptá na druhé hodině a pak se zeptá na třetí hodině a pak se zeptá na čtvrté hodině a pak se zeptá na páté hodině a a pak se zeptá na šesté hodině a a pak se zeptá na sedmé hodině….Mám pokračovat?,“ směje se Lukáš.
„Studentská rada je banda nerdů, co si hraje na politiku“
Další část rozhovoru byla věnována studentské radě. Na otázku, co si má průměrný žák GYBONu představit pod školním parlamentem, Lukáš odpověděl: „Můžu to říct oficiálně, anebo to můžu říct neoficiálně. Oficiálně je to instituce, která vlastně hájí zájmy studentů a komunikuje mezi vedením, učiteli školy a právě studenty našeho gymnázia. Snaží se být nástrojem, od kterého jdou informace z jedné strany k druhé. Když má někdo nějaký požadavek, někdo má s něčím problém, někdo chce něco vyřešit, zlepšit, zhoršit, my jsme ten nástroj, kterým se to dostává od těch čtyřicátníků, co sedí u zástupců a u ředitele v kanceláři, k těm desátníkům, kteří studují na naší škole.“ Studentská rada je podle něj neoficiálně „banda nerdů. co si hrají na politiku“. „Teď opravdu: líbí se mi, co my tam (v radě) vytváříme. Je to skupina dobře pracujících lidí, která se snaží tu školu posouvat dopředu. A myslím si, že to, co děláme, děláme celkem dobře,“ dodává předseda.
Kandidaturu na předsedu odůvodňuje tím, že byl jediný, kdo byl ochoten se funkce ujmout. Zároveň ale přiznává, že ho předsedání studentské rady vždycky zajímalo. Zpětně si myslí, že pozici předsedy „přijal s grácií“.
Hlas studentsva je více slyšet
Spolupráci s novým vedením hodnotí předseda jako objektivně lepší. „Připadám si víc vyslyšen. Připadám si, že naše dotazy a podněty dopadají na úrodnou půdu, řeší se a pracuje se na nich. Což mi opravdu imponuje, že i hlas studenstva je na naší škole brán vážně. Je to něco, co bych řekl, že není obvyklé a historicky to tak určitě nebylo,“ připomíná Fiedler.
Největší problém, který musel v rámci svého mandátu Lukáš řešit, byl podle něj nízký zájem o studentskou radu. Na schůze nedocházeli všechny předsedkyně a předsedové tříd, rada se scházela jen ve dvanácti. Vedení rady se včele s ním podařilo zvýšit atraktivitu rady i díky adaptačnímu kurzu. Dnes se tedy na schůze docházejí skoro všechny třídní zástupkyně a zástupci „Je to taky vidět na tom, kolik lidí kandidovalo na tři pozice před rokem, konkrétně čtyři a kolik lidí na ně kandidovalo letos, zhruba dvakrát tolik,“ konstatuje Lukáš.
„Snažím se všechny projekty dotáhnout aspoň do ředitelny„
Lukáš chtěl spolu se svým spolužákem v právě rekonstruované studovně zřídit studentský sud s Kofolou. Jenomže na rozdíl od ostatních projektů, tento (nejspíš) nepůjde zrealizovat. Limonáda by se prodávala za 20 korun za půllitr a byla by zde volně přístupná. „Narazili jsme na problém nečestnosti studentů. Když jsem se přeptal asi pěti lidí, čtyři mi na féra řekli, že by si tu Kofolu bez problému natočili, ukradli a odešli. Takže se nám nijak nepodařilo ošetřit, vymyslet a vyřešit, jak zabezpečit to, aby studenti o Kofolu nekradli,“ vysvětluje ztroskotání projektu předseda studentské rady. Připomíná, že se mu Kofolu podařilo dostat do bufetu, ale kvůli nízkému zájmu ji provozovatelka bufetu vyřadila z nabídky. „Jste nudní, že si nekupujete tu točenou. Teď tam není, chápete to?! Víte, co mohlo být?!“, rozčiluje se předseda studentské rady.
Podcastová série s novým vedením
Celý rozhovor si čtenářky a čtenáři mohou poslechnout v podcastových aplikacích Spotify a YouTube. V něm se mimo jiné dozvědí, kolik má Lukáš vlasů. Také zjistí, jak skloubí všechny své povinnosti ve škole a mimo ni. Pokud máte nějaké tipy na hostky a hosty, jejichž příběh byste si rádi poslechli, pište je na instagram @bozcast.gybon nebo na e-mail bozcast.gybon@gmail.com.
Další podcastový interview nahrává moderátor Ondřej Březina a do studia si pozve zástupkyni ředitele Romanu Fiedlerovou. Rozhovor vyjde ke konci ledna. Zahájí tím dvoudílnou sérii rozhovorů s novým vedením. V únoru ji zakončí díl s panem ředitelem.
Gybonoviny 