Bakaláři mě baví, říká nová zastupkyně

Romana Fidelerová byla do září minulého roku řadová učitelka matematiky a fyziky. Právě začátek školního roku všechno změnil a ze svého kabinetu na Šimkově budově se přesunula do zástupcovny. Jak sama říká, nikdy předtím nepřemýšlela, že se „druhou ženou“ na škole stane. Co plánuje vedení do budoucna? Proč podporuje Erasmus? Na to se ptal moderátor BOŽCAstu Ondřej Březina a naše redakce teď přináší přepsanou formu rozhovoru.

Co si první představíte, když se řekne GYBON?

Dřív to asi byla tabule a křída. Dneska je to počítač, ale určitě je to také spousta super studentů a příjemných kolegů.

Chtěla jste vždycky být učitelkou? Byla to vždy vaše dream job? Proč ano nebo proč ne?

 Já myslím, že asi jo.  Jako malá jsem si opravdu hrála na to, že učím svého bratra. Postupně jsem učila všechny kočky na dvorku, takže asi ano. Vždycky jsem tak nějak chtěla poznávat a zjišťovat další a další věci. Netíhla jsem k žádnému praktickému povolání. Myslím tím takovému, že bych byla nějaká prodavačka, zahradnice. Vždycky jsem věděla, že chci pracovat hlavou.  

Možná taky proto, že jsem ve vašem věku často chodila na brigády, takže jsem moc dobře věděla, co to je jít na brigádu někam do práce, kde každý den je ta samá rutina bez jakékoliv změny a to pro mě bylo ohromně odrazující. Chtěla jsem nějaké prostředí, které by mě každý den možná i trošku překvapilo a nebo posouvalo dál.

Co vidíte na učitelství jako nejtěžší disciplínu? Je to například vztah studenta k danému předmětu? Co vidíte jako tu nejtěžší dovednost nebo oblast na práci pedagoga?

Já si myslím, že nejtěžší je, když má člověk před sebou 30 různých individualit, tak přizpůsobit jim ten projev a hodinu těm 30 lidem tak, aby to pro ně bylo maximálně přínosné. Protože asi chcete všichni chodit do školy, abyste tam získávali znalosti a aby ten čas byl efektivně strávený. Ono je těžké se 30 lidem trefit právě do toho jejich uvažování. Jsou chvíle v té hodině, kdy nějaká forma výuky někomu vyhovuje víc a někomu nevyhovuje vůbec. Tak to mě přijde nejtěžší, předat poznatky skrze jednoho člověka 30 lidem tak, aby to bylo co nejefektivnější. Vymyslet metodu, prostřídat je v té hodině tak, aby si z toho všichni něco odnesli.

Spontánní kývnutí

Napadlo vás někdy, že se stanete zástupkyní?

Ne, nenapadlo.  Já jsem si naopak vždycky myslela, že asi toto není cesta, která by mě někdy potkala. Vůbec mě nenapadlo, a teď si opravdu nevymýšlím, že ta otázka nikdy padne.

Co vás k tomu vedlo? Proč jste na to nakonec kývla?

Protože ta otázka padla. Poměrně rychle jsem si vyhodnotila situaci a mám ráda osobní změnu. Zároveň jsem už tušila, do čeho půjdu, protože současného pana ředitele už jsem tři roky znala z pozice zástupce, takže to rozhodnutí bylo poměrně rychlé a snadné. Moc neplánuji, rozhoduji se rychle.

Jak jste si zvykala na to, že sedíte v jiném kabinetu? Nemyslím to teď doslovně, ale spíš obrazně. Existuje něco, co vás v nové pozici překvapilo?

Já jsem předtím seděla v kabinetu, kde bylo veselo a velmi útulno a příjemně. Teď sedím v kabinetu, kde je mi příjemně taky. Tady si myslím, že asi nějak nejsem úplně fixovaná na to místo. Překvapilo mě, kolik práce ten zástupce na naší škole má, když to řeknu takhle jednoduše. Opravdu to pro mě bylo velké překvapení, protože často se věci dějí za zavřenými dveřmi, i když pan ředitel zavedl otevřené dveře. Teďka už jsou zase zavřené, protože táhne. Ale myslela jsem si, že se tam připravují všechny akce, které potom my jako učitelé vidíme. Třeba změny v rozvrhu nebo to, co se posílá mailem.  Ale ve skutečnosti se toho za ten den řeší násobně víc. To mě překvapilo moc.

Co vidíte jako největší výzvu, které musíte zástupně čelit?

No, teď momentálně, protože jsem ve funkci krátce, tak dnes a denně poznávám nová zákoutí Bakalářů. Je to systém, který je hodně rozvětvený a neustále píšu nějaké postupy, jak vyřešit tenhle problém a jiný problém a jsem moc vděčná panu řediteli, který se mnou má trpělivost. Vždycky přijde, poradí, já si zapíšu, snažím se nechodit dvakrát. Myslím, že teď Bakaláře řeším každý den a baví mě to. Já jsem svého času učila informatiku, přestože ji nemám vystudovanou, tak jsem se k tomu dostala a je to zase trošku něco jiného. Je to to posouvání se dál a poznávání nových věcí.

Co vás na Bakalářích tak baví?

No, má to systém. Jsou tam kolonky, třeba když se dělají rozvrhové změny, tak často si musíš vytvořit nějakou nitku v hlavě. Když pak jednu věc z té nitky zrušíš, tak ti celé to vlákno zmizí a musíš si ho vystavit znova. Je to hezké. Je to vytváření alternativ a možností.

Co se vám spolu s vedením podařilo od září na škole změnit a co naopak ne?

Asi sis všimnul. Já myslím, že všichni máme velkou radost, teďka to beru materiálně, z toho, že můžete čepovat čistou filtrovanou vodu. To si myslím, že to je ten jeden z těch materiálních úkolů, které trošku posunuly kvalitu života ve škole dál. Před námi jich je spousty, asi slyšíte, pořád se pracuje na fasádě…

Je tady úkolů ještě hodně. Je to studovna, je to velká venkovní učebna. To mluvím spíš o plánech, než o tom, co se podařilo, tak ale první kousíček, ten filtr vody, se povedl.

Když jste mluvila třeba o té studovně nebo o venkovní učebně, jak probíhají práce na těchto projektech?

Na řadě je určitě studovna jako vnitřní prostor, kde byste měli příjemné prostředí a mohli strávit volné hodiny. Protože teď máte vedle bufetu malou místnůstku a ta studovna je hodně retro. Ve stylu co zbylo, tak tam teďka je. 

Tento prostor by se měl pro vás připravit. Je to trošku i o penězích, trošku i o schválení z kraje. Pan ředitel na tom pracuje jako na jednom z hlavních bodů – teď nevím termínově, nechci prozrazovat, ale na blízkou budoucnost. Ta venkovní učebna je takový trošku sen, který doufám, že se splní, stejně tak sportovní hala. Cíle musíme mít velké a věříme, že na ně bude dostatek peněz, ale teď je moc brzy o tom mluvit.

„Učit se dá i jinak, než jen mluvit před tabulí“

 Co plánujete na škole zavést do budoucna? Nebude to, kromě studovny a venkovní učebny, i centrála ceny vévody z Edinburghu – DofE? Plánujete ještě něco dalšího?

Co vím, tak k DofE jste právě na studentské radě požadovali nějakého koordinátora.  Nevím úplně, jak daleko jste v komunikaci s panem ředitelem na tohle téma. Hledal se nějaký koordinátor, nevím, jak velký byl zájem. Teď zabíháme asi do nějakých konkrétností, to by chtělo si sednout společně, ale proč ne? Pokud byste měli zájem a pokud by to vypadalo, že je tato cesta skrze školu správná a dobrá, tak nevidím důvod, proč vám v tom nepomoct. Jinak, jak jsem říkala, tak pro učitele budou velká změna vzájemné hospitace. Pro vás žáky nevím, ale vymýšlejte dál, pokud ještě něco potřebujete.

Vaší zálibou je cestování a v loňském roce jste vycestovala na Erasmus do irského Dublinu. Co vám to přineslo osobně?

Krásných 14 dní. Dublin pro mě byl dobrou zkušeností, protože jsem mohla najednou být zase studentkou. To mi vyhovuje, zkusit si vaši pozici. Vidět, že mám tendence si ulevovat, stejně tak, jako to děláte vy. Hledat zkratkovité cesty a zároveň pozorovat, jak se mě vyučující snaží namotivovat, abych se ještě i přesto, že už tu látku třeba hlava nebere, dál soustředila a posouvala se dál. 

Kurz v Dublinu byl zaměřený vysloveně na aktivizační metody výuky. Celý byl veden formou her a různých aktivit, které nebyly frontální. Byly to aktivity, kdy jsme pracovali ve skupinách, kdy jsme chodili ven, do galerií, hráli jsme na trávě irské hry.

Metody výuky byly ohromně zajímavé a já jsem si z toho neustále brala nové zkušenosti, že i takhle to jde. Že to nemusí být jenom stoupnout si před tabuli a mluvit. Ať se na to přijdou sami, ať si to vybádají, ať si o tom povídají.

S tím souvisí i to, že jste velkou podporovatelkou zahraničních studijních pobytů, a to nejenom Erasmu. Proč je podle vás důležité, aby naše studentky a studenti vycestovali za hranice?

Já si myslím, že – to už říkal Komenský – do určitého věku je důležité být v učebnách a přijímat informace a od určitého věku člověka to cestování učí. Já už jsem to tady říkala, tím cestováním se člověk dostane do situací, kterého v místnosti ve škole nepotkají. Rozvíjí svou osobnost, řeší problémy, které nemůže naplánovat. To je na tom to dobrodružné a myslím, že každému to prospívá. Vystoupí z komfortní zóny a musí reagovat. Vy potřebujete poznat sami sebe. Potřebujete znát své silné stránky a slabé stránky, abyste pak na trhu práce dokázali prodat tu svou silnou.

Kde vidíte GYBON ZA 10, 20 let?

Můj sen je, že vám dát odpadnout hodinu a vy přijdete a řeknete: „Paní učitelko, ne! My bychom tak strašně rádi šli do školy. My se tady dozvídáme tolik nových věcí. Nám je tady tak dobře, my tady máme kamarády, a tak nemůžeme tu hodinu mít, nebo nějakou jinou? My o to stojíme.“

To jsem naivní (smích). To by bylo hezké. Vy přece chodíte do školy ne trávit planě čas, ale trávit ho tam efektivně. Bylo by fajn, kdybyste opravdu každý den odcházeli ze školy a říkali si: „Ty jo, to stálo za to, že jsem tam šel.“ (smích)

Rozhovor s ředitelem bude

Rozhovor se vším všudy si čtenářky a čtenáři mohou poslechnout v podcastových aplikacích Spotify a YouTube. Zazní v něm například, že paní učitelka mohla učit dějepis. Čtenářky a čtenáři se také dozví, jak zvládá zkombinovat práci zástupkyně třídní. Pokud máte nějaké tipy na hostky a hosty, o nichž by bylo dobré vědět, pište je na instagram @bozcast.gybon nebo na e-mail bozcast.gybon@gmail.com.

Další podcastový interview moderuje Viktor Rejent a do studia si pozve učitelku dějepisu a anglického jazyka Markétu Hofmanovou. Rozhovor vyjde ke konci února. Série s novým vedením pokračuje dále v březnu rozhovorem s ředitelem školy Leharem a následně se zástupkyní Jalůvkovou.