Skotsko překvapilo slunečným počasím i „horou papírů“

Drsná země na severu Velké Británie, kde odpradávna žila jen hrstka horalů. Země mýtické Nessie. Země, která chce být snad od svého počátku samostatná. Země, kde muži nosí „sukně“. Země, kde jako budíček slouží bečení ovcí nebo kvílení dud. To všechno je Skotsko.

„Schovejte ty mobilky a kochejte se!“, řve zepředu autobusu učitelka Nováková, když autobus přijíždí do Skotské vysočiny. Málokdo však odvrátí zrak od obrazovek, aby se podíval do krajiny. Okolí je ale opravdu nádherné. Slunce k tomu ještě svítí již pátý den v řadě a to je na tuto oblast docela pěkný výkon. Autobus projíždí skrz smutná údolí bez stromů, která ale mají své kouzlo. Průvodce přední části hlásí, že stromy si Britové v průběhu času všechny vykáceli, a proto tu žádné nejsou.

Po chvilce stavíme na „instagramovou“ zastávku uprostřed pustiny, kde se opravdu dají udělat jen fotky. Zato moc hezké. Opět nasedáme do dopravního prostředku, v němž jsme strávili podstatnou část zájezdu. Výlet odstartoval v pátek 4. dubna desetihodinovým přesunem do Amsterdamu. Z hlavního města Nizozemska jsme poté šestnáct hodin pluli na Britské ostrovy.

Řidiči nás dovezou pod lanovku na Aonach Mòr, třetí nejvyšší horu Spojeného království. Nahoře si opět dáváme fotografickou pauzu. Cestou z vrcholku potkávám Jitku Novákovou, učitelku angličtiny, která celý zájezd organizuje. Na otázku, proč se do organizace vždycky vrhá, se smíchem odpovídá, že je blázen. „Pan profesor Kosejk vždycky říká, že ty nepříjemné vzpomínky vyšumí a zůstanou jenom ty hezké. A vždycky si říkám, že je důležitý dětem zážitek zprostředkovat,“ doplňuje, zatímco klopýtáme po svazích hory zpátky dolu k lanovce. Vyzdvihuje i společné cestování se spolužáky. Myslí si totiž, že kolektiv více stmelí.

Poznání nové země pomocí školního zájezdu využívá i studentka Kája z kvarty. Do severní části Spojeného království by se prý s rodiči nikdy nepodívala, protože neumí anglicky. „Vždycky, když někam letíme nebo jedeme, tak je to za teplem,“ odůvodňuje svůj zájem Kája. Zájezd se jí líbil. Vadilo jí ale, že se na cestách strávilo více času než v samotné zemi kiltů a dud.

Výlet si pochvaluje i tercián Matěj. Sám prý se školou byl ve Švýcarsku nebo na sportovních akcích. Oceňuje například návštěvu interaktivního muzea Dynamic Earth. Do budoucna by uvítal více kopců a chtěl by „zkusit něco nového“ nejen „chodit kolem hradů“.

Viděli jsme Lochnessku! Plyšovou…

Potom, co pedagogický doprovod důrazně vyhuboval opozdilcům na rozchod a spočítal všechny účastníky, nastupujeme do zpáteční lanovky. Autobus na nás už dole čeká, aby nás převezl k jezeru Loch Ness. Zastavujeme ve Fort Augustu, kde se nachází soustava zdymadel, tzv. Neptune’s Staircase (ang. Neptunovy schody, pozn. red.). Ve vesničce toho kromě přístupu k jezeru a Kaledonského kanálu moc zajímavého není. Úzké ulice se hemží davy turistů, stejně tak i obchody s plyšovými Lochnesskami. Není se divit, že se Nessie do takového mumraje neukáže.

Když však člověk poodejde dál z tohoto komerčního marastu, může teprve zažít tu pravou skotskou divočinu. Tiché zelené pahorky, zříceniny mostů a šplouchání vln na jezeru.

Nastal čas odchodu a horda studentů se přesouvá opět do autobusové „příšery“. Poslední zastávka v Highlands (ang. Skotská vysočina, pozn. red.) je u hradu Urquhart, kde se bohužel musí platit za vstup. Oplocený hradní pozemek se už už pár studentů bažících po historii hradu snaží přelézt, jenže je v čas stíhají zastavit zodpovědní pedagogové. Nasedáme zpět do autobusu. Čeká nás tříhodinová cesta zpět do hostitelských rodin.

Britské odloučení

Právě hostitelské rodiny jsou školami jeden z nejvyhledávanějších způsobů ubytování na Ostrovech. Tradice vznikla již během první světové války, velkého rozmachu se tomuto institutu dostalo až za druhé války. V době bombardování Londýna se děti evakuovaly na venkov. „Londýnské děti pak žily v rodinách v podstatě jako dnes bydlí studenti, “ vysvětluje průvodce zájezdu Ondřej Macka.

Shánění rodin je rok od roku těžší, ale jsou stále ve velké oblibě. Učitelka Nováková například říká, že v 90. letech se Britové snažili zemi otevřít a zprostředkovat ji lidem z postkomunistických zemí. Zájem rodin ale podle ní za uplynulých třicet let opadl. „Británie se trošku možná vrací zpátky v té politice izolacionismu. To znamená, že my jsme ostrov a držíme si odstup. Což si myslím, že v těch 90. letech nebylo,“ domnívá se angličtinářka.

Odstřižení od kontinentu bylo patrné i při cestě do Británie. Po brexitu totiž platí nová pravidla, do ostrovní monarchie dnes už například nemůžete vycestovat bez pasu a tzv. „víza“ ETA. Povolení platí na dva roky. Vyšší „hory papírů“, jak sama říká, si letos nemohla nevšimnout ani Nováková. Dříve stačil pro vstup do Království jen občanka, teď musí mít všichni pas. „V životě jsme třeba nepotřebovali povolení na trajekt od každého studenta s potvzením rodičů,“ uvádí příklad učitelka.

Aby cestovní kancelář získala kontakty na rodiny, musí mít velký objem vyslaných zájezdů. Ten čítá podle Macky zhruba 300 autobusů ročně. „Čím je ta cestovka větší, tím má větší páku na ty rodiny a vůbec se s nimi baví,“ vysvětluje průvodce. Stejně to prý funguje i u shánění lístků na fotbal. „Když člověk někam napíše sám, tak je to problém. Ale když napíše nějaký český funclub, třeba oficiální funclub Arsenalu nebo nějakého londýnského klubu, baví se s nimi úplně jinak,“ přibližuje Macka.

„Magnet“ jménem Británie

O zájezdy do Spojeného království je obvykle enormní zájem. Podle Macky je to hlavně kvůli jazyku a ubytování v rodinách. „Je to vlastně jediná země, která má ubytování v rodinách v Evropě. Všechny zájezdy, které jezdí jinam, třeba do Itálie, Francie, Španělska, tak vždycky jezdí do hotelů, bungalovů nebo kempů.  Ale právě Británie má tu tradici ubytovávání studentů v rodinách,“ zdůvodňuje Macka.

Rodiny také podle Novákové pomohou studentům k většímu poznání britské kultury. „Skutečně si dají ke snídaní ty toasty, vidí, jak vypadají ty terraced houses (ang. řadové anglické domky, pozn. red.) A druhá věc je, že to skutečně donutí používat angličtinu,“ zdůrazňuje Nováková.

Nováková k tomu ještě přidává, že Británie je „prostě přitažlivá“ a že v Británii je toho spoustu k objevování. „Ať už je to prostě Londýn, nebo to Skotsko, tam si myslím, že se člověk nedostane jen tak sám,“ říká učitelka. Vedle toho zmiňuje i využití jazyka v praxi. „Student si opravdu může procvičit angličtinu tak, jak se ji naučil ve škole. Může vyzkoušet, jestli mu to prostě funguje, jestli slyší ten jazyk, ze kterého má vlastně jenom teorii,“ konstatuje učitelka angličtiny.

Že Anglie táhne, dokazuje i obrovský zájem o tento zájezd. Na zájezd se podle Novákové přihlásilo přes 150 zájemců. Ve výsledku jelo jen 50 nejrychlejších. Nováková proto přemýšlí nad možností, že by se zájezd uskutečnil znovu. „Zájezd by byl sice v trošku jiné podobě, možná bychom se soustředili na oblast Highlands. Byl by to spíš takový turistický zájezd,” přibližuje své plány Nováková.

Když jsem se ptal studentů, kam by chtěl jet, zaznívaly různé návrhy. Například Severní Irsko, Wales, Irsko nebo Španělsko, túry v italských horách nebo Nizozemí. Kdo ví, třeba se GYBON někdy v budoucnu někam z těchto míst podívá.