Anička Tichánková z 5.A navštívila díky programu Erasmus+ na 6 týdnů francouzské městečko Ploërmel v Bretagni, kde navštěvovala místní Lycée la Mennais a bydlela u hostitelské rodiny.
Jaká byla největší výzva při adaptaci na nové prostředí ve Francii?
Pro mě osobně to byl samotný jazyk. Francouzi mluví obecně velmi rychle, a proto mi nějakou dobu trvalo, než jsem dokázala chápat celé konverzace a výklady učitelů. Zároveň je hovorová francouzština jiná než to, co se učíme ve škole, a chvíli trvá, než člověk pochytí, o co se jedná. Každopádně když se náhodou stalo, že jsem nerozuměla, ostatní byli vždy ochotní mi cokoliv podrobněji vysvětlit, za což jsem byla nesmírně vděčná.
Jaké kulturní rozdíly pro tebe byly největší mezi Francií a Českem?
Zaujalo mě, že po každém jídle se běžně servíruje dezert. I když to v Česku také občas děláme, ve Francii to bylo naprosto běžné – například ve školní jídelně jsme si mohli vybírat ze čtyř až pěti různých dezertů každý den.
Jaká část francouzské kultury, kterou jsi poznala díky Erasmu, tě nejvíce oslovila?
Hodně mě zaujala místní architektura – staré kamenné domy, úzké uličky a celková atmosféra mě úplně nadchly. Bretaň má svoje kouzlo, které jsem si zamilovala. Moc mi chutnalo i místní jídlo a vlastně se mi líbilo skoro všechno – od každodenního života přes způsob komunikace až po to, jak si lidé umí užívat maličkosti. Celý pobyt pro mě byl hodně obohacující.
Jaký je tvůj nejzajímavější zážitek s místními lidmi nebo studenty?
Jednou jsem při procházce narazila na obchůdek s krystaly, kde ležela černá kočka. Hladila jsem ji a z obchodu vyšla paní, která mě pozvala dovnitř. Zjistila jsem, že kočička patří jí a že se jmenuje Onyx. Povídaly jsme si a když zjistila, že jsem z Česka, přinesla mi ukázat starý porcelánový předmět, který kdysi dostala od kamarádky z tehdejšího Československa – ani jedna jsme ale nepřišly na to, co to je. Nakonec jsme si povídaly ještě asi půl hodiny a do obchůdku jsem se pak ještě několikrát vrátila.
Jak jsi zlepšila svou znalost francouzštiny během svého pobytu?
Osobně bych řekla, že se mi znalost francouzštiny velmi zlepšila, hlavně v komunikaci, protože se každý den ocitnete v situacích, ve kterých prostě musíte mluvit. A přiznejme si – Francouzi moc anglicky neumí, takže francouzština byla mnohdy jediná možnost. Ale velmi mi to pomohlo.
Který předmět tě nejvíce nadchl a proč?
Nejvíce mě nadchl předmět SVT (Sciences de la Vie et de la Terre), což je ve Francii obdoba naší biologie. Vybrala jsem si ho jako seminář a rozhodně toho nelituji. I když jsem na začátku trochu bojovala s porozuměním, protože jsme probírali poměrně odborná témata, bylo to nesmírně zajímavé. Často jsme dělali různé pokusy, u kterých jsme museli sami přijít na postup a následně před třídou vysvětlit výsledek. Z těchto pokusů jsme si pak sami odvodili teorii k danému tématu, takže jsme látce opravdu rozuměli – nejen teoreticky, ale i prakticky, protože jsme viděli, jak to funguje v reálném světě.
Jaké rady bys dala budoucím studentům, kteří se chystají na výměnný pobyt v zahraničí?
Určitě se nebojte vystoupit ze své komfortní zóny. I když to může zpočátku působit děsivě, ve skutečnosti to zvládnete – a navíc díky tomu poznáte spoustu nových lidí, zažijete nové věci a výrazně si zlepšíte jazyk.
Co si myslíš, že je největší přínos studia v zahraničí pro osobní růst a rozvoj?
Rozhodně to, že se naučíte být samostatní. Spoustu věcí musíte řešit sami a díky tomu získáte větší sebevědomí i praktické zkušenosti. Zároveň si vyzkoušíte jiný styl života, poznáte novou kulturu a celkově se na svět začnete dívat trochu jinak.
Přivezla sis nějaké suvenýry nebo jídlo? Jaké?
Z každého místa, které jsem navštívila, jsem si přivezla pohlednici – celkem jich mám asi patnáct. Co se týče jídla, kamarádům jsem dovezla sušenky se slaným máslem, domů pak typické bretaňské galetky, karamelky a samozřejmě i tradiční francouzské sýry.
Gybonoviny 