Ester Svatoňová díky programu Erasmus+ vyrazila na 2 týdny do francouzského přístavního města Saint-Malo. Studovala na gymnáziu Lycée Jacques Cartier a se svou hostitelskou rodinou poznala krásy a kulturu Bretaňe. Přivezla si s sebou spoustu zážitků a zkušeností, se kterými by se ráda podělila.
Jaká byla největší výzva při adaptaci na nové prostředí ve Francii?
První dny rozhodně rozumět, mluvit a celkově se přizpůsobit cizímu jazyku přesto, že jsem měla francouzštinu našprtanou ze školy. Francouzi mluví opravdu rychle a často si slova zkracují, takže to byla jedna z největších překážek. Moje hostitelská rodina naštěstí mluvila plynně anglicky! Když jsem nerozuměla anebo se nedokázala vyjádřit, nebyl problém. Zejména rodiče si rádi angličtinu procvičili. I když, že jsem v Saint-Malu strávila pouze dva týdny, postupem času jsem chápala téměř vše. Poslouchala jsem. Nemluvila. Osvojit si cizí řeč je dle mého názoru delší proces.
Jaké kulturní rozdíly pro tebe byly největší mezi Francií a Českem?
Řekla bych, že pro mě byl nezvyk každý den chodit do pekárny pro čerstvé pečivo, do sýrárny pro nové sýry, do řeznictví pro výborné uzeniny, atd. Samozřejmě, když bydlíte ve městě, kde máte vše za rohem, nedivím se. Také mě překvapilo, že jak ve školních jídelnách, tak i při večeřích s rodinou se jedlo hodně. Všude byl zahrnut předkrm, hlavní chod i dezert!
Jaká část francouzské kultury, kterou jsi poznala díky Erasmu, tě nejvíce oslovila?
Zájem. V obojích, škole i hostitelské rodině, se opravdu zajímali o Českou republiku, její historii, kulturu, politiku, gastronomii, dokonce i agrikulturu! Nejen že přikládali význam evropským zemím, ale i problémům celého světa. Neustále se podíleli na různých debatách, protestech a zkrátka o aktuálních tématech mluví.
Jaký je tvůj nejzajímavější zážitek s místními lidmi nebo studenty?
Moje hostitelská sestra, Elise, a její kamarádi/spolužáci mě mezi sebe okamžitě přijali, takže mezi nejlepší zážitky rozhodně patří čas strávený s nimi. Brali mě s sebou všude, kam mohli, ať už to byla něčí oslava, večerní procházky po městě a pláži nebo jen obyčejné odpoledne v kavárně. Tolik jsme se nasmáli! Dokonce jsme se zúčastnili i protestu proti extremistické pravici, který organizovala škola, do které jsem docházela.
Musím sem zařadit i čas s rodinou. Rádi mi ukázali jejich městečko ze všech stran, pověděli o jeho historii a jiných zajímavostech, a hlavně mě začlenili do svého denního života. Také jsem s rodiči a hostitelským bráškou, Félixem, vyjela na výlet do Normandie a poznala krásy ostrovu Mont Saint-Michel.
Jak jsi zlepšila svou znalost francouzštiny během svého pobytu?
Je jasné, že za dva týdny se toho člověk moc nenaučí, ale mám zato, že je má francouzština více odlehčená. V hodinách se více zapojuji. Přiznám se, že mluvit plynule stále neumím, ale definitivně rozumím lépe. Patří sem i znalost nových slovíček.
Který předmět tě nejvíce nadchl a proč?
Oslovily mě dva. Angličtina, jelikož jsem konečně chápala a mluvila. Od té, která se vyučuje u nás se lišila především tím, že jsme podrobně probírali literaturu, konkrétně dystopickou, což se mi velmi líbilo. Druhý předmět, jenž mě nadchnul byla geopolitika, kde probíhali politické debaty a řešili se světové problémy, dědictví, aj. Jednalo se o něco jiného, zajímavého a aktuálního. Díky angažovanovasti studentů si myslím, že patří mezi nejoblíbenější předměty.
Jaké rady bys dala budoucím studentům, kteří se chystají na výměnný pobyt v zahraničí?
Každá výzva se dá zvládnout, tak se nebojte. Rozhodně vám to dá něco do života a třeba i změníte svůj úhel pohledu na určité aspekty. Ze své zkušenosti garantuji, že potkáte úžašné lidi, se kterými si vytvoříte dlouhodobé a láskyplné vztahy. Hlavně to posune vás samotné.
Co si myslíš, že je největší přínos studia v zahraničí pro osobní růst a rozvoj?
Díky Erasmu+ jsem rozhodně prohloubila znalosti jazyka, zvlášť hovorovou každodenní francouzštinu. Když jsem byla obklopena cizím jazykem 24/7, tak jsem si pomalu vše naposlouchala a postupem času začala mluvit i sama. Doba v jiné zemi se podepsala také na mé psychické stránce. Jednalo se o výzvu, kde bylo třeba se naučit adaptaci, hlubší socializaci a především schopnosti se nebát, najít kuráž a postavit se všem překážkám. Věřím, že rozmanitá kultura a zvyky Francie mě obohatily v rámci uvědomění a zamyšlení sama nad sebou – žití v jiném prostředí mi pomohlo si uvědomit, jak se lišíme, jak jsme jako jednotlivci jedineční, jaké máme hodnoty a jak každý den nakládáme se svým životem.
Přivezla sis nějaké suvenýry nebo jídlo? Jaké?
Samozřejmě. Přivezla jsem sobě i své rodině spoustu jídla. Blé noir (speciální mouka na gallety), různé druhy sýrů, slané máslo a typické bretaňské sušenky. Nesmí chybět nějaké ty pohlednice. A to nejdůležitější, vzpomínky.
Gybonoviny 