Jak jsme vytvořili InvestiGO a užili si Hackathon na Ústavu ekonomie a managmentu VŠCHT.
Filip Jenček
V životě každého z nás se vyskytují momenty, které dokáží změnit náš život, i když jsme žádnou změnu neočekávali. Mně se zrovna jeden takový moment stal díky zprávě, kterou poslal ředitel Pavel Lehar na Bakaláře. Jednalo se o informaci, že se koná soutěž Hackathon na VŠCHT zaměřená na finanční gramotnost. Velmi mě to zaujalo, ale ovšem kvůli nedostatkům informací, o co vlastně pořádně jde, jsem měl strach přihlásit se, a tak jsem přemluvil Matěje Tabacha, ať se přihlásí také.
A tak přišel onen osudný den, pátek 30. května léta páně 2025, kdy v 13:30 měl být začátek soutěže. Když jsem přijel, tak jsem zjistil, že ať jde, o co jde, konkurence je vysoká, protože průměrný věk se pohyboval okolo 18 let. Byli jsme zavedeni do přednáškové místnosti, kde jsme se konečně dozvěděli, o čem onen hackathon je. Sdělili nám, že se jedná o soutěž, při které budeme tvořit pitch (prezentaci) na start up, který během tohoto víkendu vymyslíme, a budeme ho prezentovat porotě. Tím nejdůležitějším, co se dalo vyhrát, byla pomoc s realizací start upu od VŠCHT pro první 3 místa. Následovaly přednášky týkající se vytváření start upu. Poté jsme se dali do věci, která ovlivnila zbytek dění. Šlo o tvoření týmů, který jsem utvořil s legendárním Matějem Tabachem a jeho kamarádem ze Zatlanky Jurou Semerádem. Hned po stvoření týmu jsme už věděli, co chceme stvořit, aplikaci, která by učila lidi, jak investovat, InvestiGO. Hned po tomto boji o lidské zdroje se strhl boj o učebny, ve kterých bude tým pracovat. Ovšem jediným rozdílem mezi učebnami byla jejich velikost, jinak všechny byly vybaveny hordou tabulí, projektory a pomůckami od papírů přes magnetky až po fixíky. Bylo nám hned jasné, že po nás chtějí, abychom vydali stoprocentní výkon za ten víkend a neomezovala nás žádná materiální stránka. Začali jsme tedy s navrhováním, jak to bude vypadat. Ale brzy jsme přestali, protože už byla skoro půlnoc.
Druhého dne nás čekalo dopoledne plné dalších přednášek o založení start upu a vytvoření dobrého pitche, což bylo velmi výživné, ale na odpočinek nebyl čas, protože čas se neúprosně krátil, takže jsme vešli do ulic mezi lidi a zjišťovali zájem o naši aplikaci mezi různými cílovými skupinami, zatímco Matěj v učebně makal na pitchi. Když jsme se s Jurou vrátili, tak měl Matěj dodělanou kostru prezentace, tak jsem se dal do obalování masem a Jura s Matějem se dali do programování prototypu. Noc se již blížila, avšak práce bylo stále nad hlavu, ale my jsme vytrvale ťukali do počítačů dál a dál jako Michelangelo tesal do Davida dál a dál. Půlnoc už byla ta tam a už skoro bylo ráno a my jsme setrvávali v činnosti. K třetí hodině jsme ulehli.
Třetího dne jsme se probudili už v sedm hodin a začali jsme hned zase na pitchy pracovat, vynechali jsme snídani, vynechali jsme ranní kávu. Byli jsme tu jen pitch a my. V devět hodin následovala poslední přednáška k prezentaci, při které jsme se mimo jiné dozvěděli i o času odevzdání prezentace. Bylo to 13:30 a samotná prezentace před porotou měla začít v 14:00. Když přednáška skončila, hned jsme upalovali zpět do učebny, protože jsme měli už jenom 3 hodiny. Jura rychle vyběhl do terénu, aby získal pár posledních respondentů do výzkumu, já dolaďoval prezentaci a Matěj dokončoval prototyp. Všichni jsme jeli plnou parou k neodvratnému cíli. V tom, kde se vzala tu se vzala jedna hodina odpoledne. Rychle jsme se všichni vrhli na prezentaci, aby na ni nebyla ani jedna chybička. Už byly jenom 2 minuty do konce času. Rychle jsme klikali na tlačítko ODESLAT, abychom aspoň nějakou prezentaci měli. V 13:29 se začalo točit malé modré kolečko značící načítání, takže jsme byli všichni strachy bez sebe, jestli se to vůbec odešle. ODESLÁNO. „Díky bohu,” zvolal jsem. Ale na oslavy nebyl čas, protože jsem si ani jednou prezentaci nezkusili, takže jsme zbylou půlhodinku na tento účel využili, jak nejlépe jsme mohli, ovšem nestačilo to.
Seděli jsme v prezentační místnosti a dávali pozor, co se bude dít. Porota postupně losovala týmy. Měli jsme nervy našponované tak, jak to jenom jde, když v tom se porota rozhodla uspořádat pauzu, přesvatý to moment. Okamžitě jsme vyběhli na chodbu a dolaďovali detaily. Pauza skončila a my se vrátili. Porota hned vylosovala InvestiGO. Vstali jsme odhodlaní podat, co nejlepší výkon. Prezentovali jsme až do roztrhání těla a ukončili jsme prezentaci se zvoněním časovače. To však nebyl konec, následovaly nebezpečné otázky poroty, ale i přes ty jsme přešli s mistrovským přehledem. Poté odprezentovaly zbylé týmy a my jsme už jen nedočkavě očekávali vyhlášení. Když nadešel čas vyhlášení, všichni jsme se třásli nervozitou, mysleli jsme, že můžeme být nejlépe 3. Ale jako třetí nezazněl název InvestiGO, byla to jiná skupina, která šla hned první a navrhla aplikaci proti impulzivnímu nakupování, vymysleli ji Zuzana Drotárová, Patrik a Samuel Cigléni. Naše naděje poklesla, ale my jsme stále věřili, radši jsme se ani nedívali. A slyšeli jsme: „Na druhém místě se umístila aplikace s názvem …“ Myslel jsme, že během té chvilky dostanu snad infarkt z nervozity. „… InvestiGO.“ Vyskočili jsme radostí a došli jsme si tam pro ceny. Na prvním místě se umístil tým, který se také zaměřil na učení schopnosti investování. Navrhli ji Miloš Nováček, Nikola Forejtová a Ondřej Kroutil.
A tak Hackathon skončil a InvestiGO začalo, a díky VŠCHT i vznikne jako aplikace.
Gybonoviny 