Nikol Rejmánková z 5.A díky programu Erasmus+ navštívila německý Würzburg. Čtyři týdny strávila u hostitelské rodiny a navštěvovala místní Siebold Gymnasium.
Jaká byla největší výzva při adaptaci na nové prostředí v Německu?
Ze začátku pro mě bylo přirozeně největší výzvou rozumět – a to hlavně učitelům
ve škole. Všichni mluvili dost rychle a trvalo mi přibližně týden, než jsem si na jejich tempo zvykla. Pak si ale všechno sedlo a komunikovala jsem bez problémů.
Druhou výzvou bylo naučit se být sama. Doma v Česku chodím všude s rodinou
nebo kamarády, ale v Německu měli všichni odpoledne své aktivity, takže jsem
většinu času trávila sama. Dříve jsem nechtěla chodit sama na procházky nebo do
kaváren, ale nakonec jsem si na to zvykla a neměla jsem s tím žádný problém.
Jaké kulturní rozdíly pro tebe byly největší mezi Německem a Českem?
Překvapilo mě, že většina lidí, se kterými jsem trávila čas, neobědvá. Respektive
nemají k obědu nic výživného. Většina se odbývá jen preclíkem nebo nějakým
koláčem, protože školní jídelna nebyla moc populární a pečivo z Lidlu je nejlevnější varianta. Další věc, na kterou jsem si musela pár dní zvykat, byl fakt, že dům mé hostitelské rodiny byl jeden velký robot. Všechno bylo automatické, v každé místnosti byla Alexa atd. Celá rodina obecně využívala umělou inteligenci prakticky na všechno, takže to pro mě byl docela šok.
Jaká část německé kultury, kterou jsi poznala díky Erasmu, tě nejvíce oslovila?
Zaujalo mě, že si v Německu hodně potrpí na ochranu životního prostředí. Pomalu každý víkend byly různé edukační akce a tržiště, kde si lidé mohli nakoupit domácí ovoce a zeleninu, která už se nedala prodávat v obchodech, ale bylo škoda ji vyhodit. V době mého příjezdu probíhaly volby starosty města a součástí kampaní většiny z nich byla právě otázka ochrany životního prostředí, zejména šetrného využívání elektřiny. O toto téma se zajímají i školy. Moje škola dokonce dostala během mého pobytu status „Fairtradové školy“.
Jaký je tvůj nejzajímavější zážitek s místními lidmi nebo studenty?
Asi nemám vyloženě „nejzajímavější” zážitek. Celý pobyt sám o sobě byl asi
největší zážitek mého života a všechny momenty dohromady ho udělaly tak
nádhernou vzpomínkou. Nicméně moc ráda vzpomínám na procházky po městě,
přestávky a volné hodiny strávené se spolužáky na školním hřišti a večery plné
smíchu díky našim karaoke koncertům s hostitelskou rodinou.
Jak jsi zlepšila svou znalost němčiny během svého pobytu?
Myslím si, že se moje dovednosti určitě zlepšily. Mluvení asi nedokážu sama
posoudit, ale určitě mnohem víc rozumím. Každým dnem jsem cítila, že se moje
„poslechové dovednosti“ zlepšují víc a víc. Tím, že jsem v němčině musela fungovat téměř nepřetržitě, se mi dostal jazyk pod kůži a zautomatizoval se mi,
takže po nějaké době jsem začala vnímat, že už se na něj nemusím tolik soustředit.
Který předmět tě nejvíce nadchl a proč?
Nejvíce se mi líbily hodiny španělštiny, a to hlavně díky přístupu paní učitelky.
Místní studenti se učili španělsky už pátým rokem a většina z nich měla španělské
kořeny nebo byli na Erasmu v nějaké španělsky mluvící zemi, takže se pohybovali
na úrovni B1-B2. Já sama se učím španělsky ani ne rok, takže jsem jejich látku
vůbec nezvládala. Paní učitelka byla však velmi milá a otevřená tomu, abych se
něco naučila, proto mi dovolila donést si vlastní učebnici a vytvářela mi cvičení na
látku, která byla adekvátní mojí úrovni. I přesto, že jsem měla vlastní aktivity,
pracovala jsem i s nimi, a díky tomu se mé porozumění jazyku zlepšilo.
Jaké rady bys dala budoucím studentům, kteří se chystají na výměnný pobyt
v zahraničí?
Určitě bych jim poradila, aby se nebáli dělat chyby. Ve finále nejde o to, jaký
použijete člen nebo jestli zvolíte správnou koncovku přídavného jména. Jde jen o
to se domluvit. Nebojte se oslovovat lidi a navazovat kontakty, protože právě proto jste jeli – abyste poznali nové lidi a hlavně si to užili. Takže dělejte všechno pro to, abyste měli na co vzpomínat.
Co si myslíš, že je největší přínos studia v zahraničí pro osobní růst a rozvoj?
Člověk se naučí spolehnout se sám na sebe – a to po praktické, jazykové i sociální
stránce. Najednou je sám někde, kde nikoho nezná, neví jak to tam chodí, a musí
se nějak zapojit. To mi můj pobyt dal. Schopnost přizpůsobit se novým podmínkám i novým lidem. Člověk pozná mnoho nových lidí i míst, pozná život v jiné zemi autenticky z první ruky a má možnost si ho vyzkoušet. Výjezd do zahraničí je zkrátka celý balíček nových znalostí a zkušeností, které si v sobě člověk ponese do konce života a už mu je nikdy nikdo nevezme.
Přivezla sis nějaké suvenýry nebo jídlo? Jaké?
Sama jsem si žádné suvenýry nekupovala, protože si na ně moc nepotrpím.
Jediné, co jsem domů vezla, byl pytel preclíků, které si moje rodina přála 🙂
Poslední den jsem ale dostala od mé hostitelské rodiny dárek v podobě trička,
klíčenky a hrnečku. Bylo to od nich milé a mám díky tomu teď vzpomínku na můj
pobyt u nich. Dále jsem dostala od kamarádek ze školy dopis v češtině, který mi
nakonec všechny podepsaly. To je nejhezčí suvenýr, co jsem si odvezla, protože je
napsaný čistě od srdce a daly mi tím najevo, že jsem byla součástí jejich party.
Gybonoviny 