Waldmünchen

Adam Lacko ze třídy kvinta C vycestoval v rámci programu Erasmus+ do Německa, kde strávil necelé dva a půl měsíce u hostitelské rodiny v městečku Waldmünchen. Společně s hostitelskou sestrou Mileen navštěvoval Joseph-von-Fraunhofer-Gymnasium v nedalekém městě Cham.

Jaká byla největší výzva při adaptaci na nové prostředí v Německu?
Nejtěžší bylo na začátku zvládnout každodenní komunikaci v němčině a zorientovat se v úplně novém školním systému. Výuka byla v cizím jazyce, denní režim jiný a bylo potřeba se rychle přizpůsobit. Pamatuji si například na první hodinu fyziky, kdy jsem byl rád, že jsem vůbec otevřel zápiskový program. Pomohl mi ale otevřený přístup učitelů i hostitelské rodiny, díky nimž jsem se brzy cítil jako doma. Celkově jsem velmi vděčný za lidi, které jsem měl možnost poznat a kteří mi s mnohými potížemi pomohli.

Jaké kulturní rozdíly pro tebe byly největší mezi Německem a Českem?
Nejspíše ve školství. Řekl bych, že učitelé a jejich styl výuky je zde velmi liberální, což dle mého není vždy nejlepší. I přes užití tabletů a dalších technologií se domnívám, že se během vyučovací hodiny nestihne probrat tolik látky jako například u nás a drtivá většina žáků je právě kvůli tabletům rozptýlená a nedává pozor. Občas se i stalo, že učitel neučil vůbec a pouze nám zadal práci s umělou inteligencí. Mimo jiné platí, že Němci jsou velmi citliví na recyklaci a dochvilnost.

Jaká část německé kultury, kterou jsi poznal díky Erasmu, tě nejvíce oslovila?
Zamlouvalo se mi více aspektů. Například mentalita Němců, kterým není dobrý nápad bezduše přitakat, neb jsou zvyklí se na člověka spolehnout, pokud tvrdí, že něco vykoná. Sympatické mi bylo i aktivní trávení času o víkendech, ať už to byly túry či návštěvy festivalů a dalších akcí. Právě zde jsem nabyl další příjemné zjištění o německé pospolitosti – lidé při živé hudbě, jež byla na proslulých událostech téměř všudypřítomná, tancovali na stole, společně se smáli a oslavovali.

Jaký je tvůj nejzajímavější zážitek s místními lidmi nebo studenty?
Nevím, jestli nejzajímavější, ale určitě nejvýznamnější pro mě byl den strávený se spolužákem Richardem v Chamu, kde mi ukazoval zdejší památky a „viděníhodná“ místa. Byl to právě tenhle moment, kdy jsem si uvědomil, jak moc mi pobyt pomohl po stránce jazyka, neb jsem byl schopen těch několik hodin vést s kamarádem v němčině konverzaci a poprvé jsem se cítil skutečně součástí komunity. Mimo to mám ale zážitků mnoho, jmenovitě narozeninové oslavy, návštěvy již zmíněných festivalů či den, kdy jsem jako rozhodčí pískal basketbalové zápasy turnaje základních škol a měl jsem tak příležitost uplatnit němčinu v dalším novém kontextu.

Jak jsi zlepšil svou znalost němčiny během svého pobytu?
Troufám si tvrdit, že značně. Minimálně mé sebevědomí německy mluvit, které je možná to nejdůležitější, se raketově zvýšilo. Samozřejmě pořád sekám kopu chyb a nerozumím všemu. Ovšem vždy při nejmenším vím, o čem je řeč, a lidé rozumí, co chci vyjádřit. Překvapil jsem i sám sebe při vyučování, kdy se po pár týdnech něco zlomilo a já začal výkladu rozumět a do hodiny se zapojovat. Zkrátka progres tam určitě je.

Který předmět tě nejvíce zaujal a proč?
Bez diskuzí dějepis. Nejedná se o můj profilový předmět, nicméně způsob výkladu zdejšího učitele a evidentní nadšení, s kterým vyučoval, mi nedává jinou možnost, než zmínit právě ten. Dlouho jsem nezažil takový pocit čistého natěšení na nadcházející hodinu. Nutno též zmínit, že právě onen dějepisář mě ze všech učitelů začal do hodiny zapojovat jako první a vzhledem k probírané látce byla cenná i má perspektiva a znalosti o naší historii. Vše se to prostě dobře sešlo a budu na ty hodiny vždy moc rád vzpomínat.

Jaké rady bys dal budoucím studentům, kteří se chystají na výměnný pobyt v zahraničí?
Komunikace. Člověk vyráží do úplně cizí domácnosti a kultury a věci budou fungovat zkrátka jinak. Nedá se na to vždy připravit. O to důležitější však je se radši víckrát zeptat a ve všem se ujistit. Člověk do zahraničí taky vyráží, aby nasál cizí prostředí a zlepšil jazykové dovednosti. K dosáhnutí těchto cílů je naprosto esenciální mluvit se zdejšími a vytvořit si přátele. V jiných zemích jsou však často na výměnné studenty zvyklí a nikdo z vás nejspíše nebude na větvi, tak jako v mém případě. Proto je důležité si uvědomit, že rozhovor musíte iniciovat vy, a pokud najdete byť jen jednoho člověka, co má alespoň trochu zájem s vámi klábosit, držte se ho jako klíště a mluvte s ním neustále. Většinou mu nezbyde, než se s vámi spřátelit a usnadní vám to cestu k dalším lidem.

Co si myslíš, že je největší přínos studia v zahraničí pro osobní růst a rozvoj?
Tahle zkušenost je vždy a všude jiná, nicméně v mém případě to bude vděčnost. Abych to rozvedl – o Německu člověk slýchá často jako o prominentní zemi a na Českou republiku Češi zase rádi nadávají. Když ale srovnám způsob a kvalitu výuky, troufám si tvrdit, že máme v mnohém navrch a začal jsem si toho více vážit. Mimo to ale studium v cizí zemi nabízí celou škálu přínosů pro osobní rozvoj. Jako očividné bych zmínil zlepšení jazyka, důraz na samostatnost a též vyvinutí mezikulturní citlivosti a nahlédnutí do cizích kultur.

Přivezl sis nějaké suvenýry nebo jídlo? Jaké?
Rodině jsem koupil spoustu zdejších sladkostí a nejvíce si vážím dvou knížek, jež mi byly darovány. První byla od hostitelského táty – román Schrei der Arche, který sám napsal, a je to výborné čtení. Od učitele dějepisu jsem zase při rozloučení obdržel německou knížku o basketbale s věnováním a se záložkou v podobě Josepha von Fraunhofera, tedy fyzika, dle kterého je škola pojmenovaná.