Drážďany

Imrich Dioszegi

V rámci programu Erasmus+ strávil Imrich Dioszegi ze 6.A poslední měsíc minulého školního roku s hostitelskou rodinou v německých Drážďanech, kde navštěvoval Saint-Beno Gymnasium a Hans-Erwein-Gymnasium. Do Drážďan jel hlavně za kulturním životem, hrou na klarinet a jazykovým zlepšením.

Jaká byla největší výzva při adaptaci na nové prostředí v Německu?

Zdaleka největším překvapením pro mě byla německá strava. Z Čech jsem zvyklý na to, že je maso prakticky všude a ve všem, a od Německa jsem neočekával jakýkoli rozdíl. Kromě toho, že polovina mé hostitelské rodiny byli vegetariáni, pracovala Agnes, moje hostitelská maminka, jako překladatelka a tlumočnice do čínštiny. Od svých čínských kolegů a přátel okoukala čínskou kuchyni
založenou převážně na zelenině.

Moje stereotypní představy o německé kuchyni se proto velmi rychle rozplynuly. Brzy jsem si ale na na zelenině založená jídla zvykl, dokonce jsem se naučil jíst hůlkami. Na cholesterol a alkohol bohatou kuchyni prý v Německu člověk narazí hlavně v Bavorsku, ze kterého si moje rodina celkově dělala tak trochu legraci.

Jaká část německé kultury, kterou jsi poznal díky Erasmu, tě nejvíce oslovila?

Jednoznačně nejvíc mě oslovila hudba, zkušenosti z Drážďan byly posledním šťouchancem, který mě přiměl k rozhodnutí jít po gymnáziu studovat na konzervatoři. Asi bych úplně netvrdil, že šlo o kulturu německou jako spíš drážďanskou. Drážďany jsou celkově vyhlášené pro svůj kulturní život a
velké množství poloamatérských i profesionálních orchestrů. Stihl jsem se zapojit do symfonického orchestru a Drážďanské dechové filharmonie, se kterou jsem zahrál na 3 koncertech po okolí Saska.

Kromě toho, že šlo o mou první zkušenost s opravdu profesionálním orchestrem, mi tato příležitost pomohla s rozvojem německé slovní zásoby v oblasti hudby. Zejména zábavné okamžiky přinesl náš dirigent italského původu. Jeho němčina se silným italským přízvukem pro mě byla kupodivu daleko srozumitelnější, nejspíš i díky jeho typicky italskému expresivnímu projevu.

Každopádně držet krok s takto kvalitním souborem byla obrovská zkušenost co do stránky hudební i jazykové. Obecně pokud se rozhodnete vycestovat do zahraničí, využijte všech možností, jak zapojit svůj koníček. Právě v odvětvích, která vás baví a zajímají, je pak o to snazší prohlubovat svou slovní zásobu a najít si přátele.

Jaký byl tvůj nejzajímavější zážitek s místními lidmi nebo studenty?

Vybrat jeden jediný okamžik nebo zážitek by bylo krajně nedostačující. V orchestru jsem se potkal s Němkou studující češtinu na univerzitě. Tento z mého pohledu šílený způsob doplnění vysokoškolského kreditového balíčku mi přinesl fajnové oddechové chvíle, při kterých jsem mohl na chvíli vypnout, protože jsem se mohl bavit ve své mateřštině. S rodinou Kussových vznikla celá řada skutečně vyčnívajících momentů – se skvělými lidmi holt vznikají nezapomenutelné zážitky. Rozhodně musím zmínit urbex po opuštěném nacisticko-komunistickém vojenském letišti kousek od Lipska.

Společně s Marinou, dcerou hostitelské rodiny a mojí dobrou kamarádkou, jsme si v jednom z opuštěných panelových bytových jednotek hráli na realitní makléře jediného cenově dostupného obydlí ve střední Evropě. Kussovým rovněž nezapomenu ani závratě při stoupání po skaliskách
Saského Švýcarska.

Z Beno-gymnázia zmíním předposlední den školy, kdy bylo celé gymnázium evakuováno po tom, co se někomu něco dost nepovedlo v chemických laboratořích. Původní domněnka, že jde o cvičnou evakuaci, vzala za své, když ke škole dorazilo 5 hasičských vozů.

Zdaleka nejvíce mě ale zaskočilo, když jsem si poprvé sedl ve školní menze k prázdnému stolu a okamžitě si ke mně přisedlo několik vrstevníků, kteří se se mnou začali ihned bavit. Nemyslím si, že by se u nás něco takového stávalo běžně, což je, myslím, škoda. Mezi německými spolužáky takové chování byla naprostá normálka. Nešlo jen o výsadu jednoho gymnázia, když jsem 1 týden navštěvoval Hans Erwein-Gymnasium, gymnázium, do kterého docházely děti z mé hostitelské rodiny, přistup byl naprosto identický.

Jaké rady bys dal budoucím studentům, kteří se chystají na výměnný pobyt v zahraničí?

Výjezdy do zahraničí jsou asi nejlepší způsob, jak zlepšit své jazykové schopnosti. Tomu odpovídá celkově velký zájem a počet uchazečů. To bohužel znamená, že i když úspěšně splníte všechny požadavky, může se klidně stát, že vyjedete až za rok. Moje původní destinace měl být rakouský Wels, pak Würzburg. Škola má dlouhodobé styky se školami v těchto městech, proto do nich míří tolik studentů. Hlavním problémem je sehnání vhodné rodiny. Přes finanční bonusy je jen málokdo ochoten nabídnout na měsíc ubytování cizímu člověku. Já jsem narazil zejména u Würzburgu, ze kterého po půl roce vyjednávání vyšlo najevo, že „chlapce přijmou pouze v krajním případě“. S tím, že přístup hostitelské rodiny je zdaleka nejdůležitější pro opravdu příjemný zahraniční pobyt, jsem se začátkem května vzdal snahy na výjezd.

Týden na to se nám ale podařilo kontaktovat mého bývalého učitele klarinetu, který žije v Drážďanech. Přes jeho známosti v drážďanském hudebním sektoru jsem rodinu našel doslova během 2 týdnů, stejně tak i školu. Pravda, komunikace nebyla úplně jednoduchá, natož pak hromady německého papírování. Nakonec se mi ale podařilo bydlet u úžasných lidí, kteří mi z pobytu udělali naučnou dovolenou. Pokud máte jakékoliv kontakty v zahraničí, rozhodně je využijte. Ulehčíte tím práci a stres nejen sobě, ale i našim učitelů na gymnáziu, kteří tyto cesty zprostředkovávají.

Taky doporučuji vyjet dříve než v květnu nebo červnu. Na předepsání všech písemek na konci roku není vůbec mnoho času, a to i přes ohleduplný přístup (většiny) vyučujících. Hlavně červenec je potom i na německých školách naladěný úplně jinak, dopisují se poslední testy, uzavírají se známky a moc se toho už neprobírá. Zda je to výhoda nebo nevýhoda ať posoudí každý sám, já to bral vcelku pozitivně.

Problémem byly německé zahraniční výjezdy, kterých jsem se vcelku logicky účastnit nemohl, i proto jsem týden docházel na jiné gymnázium. Celkově ale rozhodně výjezdy do Německa, zvlášť potom do Drážďan, doporučuji. Potkáte skvělé lidi, jazykově se velmi posunete a z mé zkušenosti se vrátíte psychicky naprosto zregenerovaní. Drážďany konkrétně jsou takový přerostlý Hradec Králové – hodně kultury, všude zeleň a skvělé možnosti pro přepravu na kole. Já si dovezl svoje kolo, všude jsou ale i k dispozici kola na půjčení, podobně jako nextbike v Hradci.

Přivezl sis nějaké suvenýry nebo jídlo? Jaké?

Hrníček.