Rozhovor s další novou učitelkou Veronikou Stříteckou, která vyučuje češtinu a němčinu. V rozhovoru jsme si povídali nejen o jejích začátcích na škole, ale i o jejím osobním životě. Jaké profesi se věnovala před tím, než se stala učitelkou? Na tyto a další otázky se jí ptala redakce Gybonovin.
Co vás přivedlo právě na naši školu?
Chtěla jsem vždycky učit na gymnáziu. Byl to můj sen. A na odeslaný životopis se ozval právě Gybon.
Jaký byl váš první dojem, když jste vešla do budovy školy?
Líbila se mi. Poprvé jsem tu byla na pohovoru někdy v průběhu jara. Sice tady bylo horko a velký hluk, ale líbil se mi celkový dojem z chodeb, vitrín, nástěnek. Všechno to na mě působilo příjemně inspirativně a studijně, přesně tak, jak bych si představovala, že bude vypadat gymnázium.
Byla jste nervózní na svých prvních hodinách tady na naší škole?
I když už mám praxi, byla jsem určitě nervózní.
Bylo vaše dětské přání stát se učitelkou?
Měla jsem jich více, ale jedna z těch variant, co jsem si myslela, že bych mohla v budoucnu dělat, bylo učitelství.
Vždycky mě to táhlo také k médiím, časopisům a redaktorské práci. Později během studia na vysoké škole jsem si uvědomila, že by mě bavilo dělat v redakci nebo PR práci. Obojí jsem si nakonec vyzkoušela.
Němčina působí tvrdě kvůli výslovnosti
Jaký jste měla jako dítě vztah ke školním předmětům, které dnes učíte?
Určitě jsem měla nejraději češtinu, vedle toho dějepis, na gymnáziu pak i matematiku. I němčina mě bavila. Hodně to záleželo na kantorech, jak předmět uměli podat a jaké byly hodiny.
Co vás na českém a německém jazyce nejvíce baví?
Na češtině mě asi nejvíce baví literatura a z mluvnice i pak skladba. Z němčiny mě vlastně baví úplně všechno. Jazyk, kultura, literatura a historie.
Čeština je jedním z maturitních předmětů. Aby studentky a studenti maturitní zkoušku z tohoto předmětu složili, musí přečíst 25 knih z tzv. maturitního kánonu. Jak se díváte na ten „gyboňácký”? Jste s ním spokojená, nebo vám tam něco naopak chybí?
Asi každý češtinář by vymyslel nějakou svoji milovanou knížku, kterou by tam chtěl vidět, ale myslím, že je sestavený dobře, že tam jsou ta základní díla, která by tam měla být. A navíc jsou zajímavá, budou se dobře číst. Alespoň většina z nich. Rozhodně je z čeho vybírat.
O němčině se často říká, že je tvrdá. Někteří lidé ji považují za „nelibozvučný jazyk”. Proč si myslíte, že to tak je?
Je to dané artikulací, výslovností, při níž jsou mluvidla v mnohem větším napětí. Když se snažíte o hezkou výslovnost němčiny, tak byste právě měli mít napjatá mluvidla. Není to tak uvolněné a otevřené jako u v románských nebo slovanských jazycích. Ve vnímání němčiny můžou hrát svoji roli i různé asociace, které máme s Německem spojené. Ať je to ale jak chce, němčina je krásný jazyk. A nesmírně bohatý.
Co byste vzkázala lidem, kteří si to myslí?
Poslechněte si současnou němčinu, zní úplně jinak než ta z první poloviny 20. století. Lidé v Německu jsou rádi, když na ně mluvíte německy.
Máte nějaké tipy, jak se snadno a rychle naučit cizí jazyky?
Říká se, že když si chcete osvojit cizí jazyk, měli byste se mu věnovat 10 minut každý den. Nevím, jestli to není trochu málo. Jinak ideální je pořád poslouchat a poslouchat, doslova se obklopit jazykem. A samozřejmě mluvit, číst. Velkou výhodou je být v kontaktu s rodilým mluvčím, ale dneska už to jde částečně nahradit umělou inteligencí.
Platí podle vás přísloví „kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem”?
Rozhodně ano, protože s jazykem do sebe nasáváme zároveň kulturu v širokém slova smyslu mentalitu toho daného národa. A tím se stáváme, dejme tomu, tím dalším člověkem.
V současnosti se ve společnosti vedou debaty o tom, że by měl být druhý cizí jazyk na školách zrušen. Jak se stavíte k této otázce?
Nejen jako němčinářka bych to určitě nedoporučovala. Umět v současném světě jen jeden cizí jazyk mi přijde málo. Mimo jiné i z toho důvodu, o kterém jsem se bavili před chvílí. Navíc němčina je pro Čechy velmi praktická. Hodně cestujeme a zatím se pořád setkáváme v Německu, Rakousku a Švýcarsku s lidmi, kteří nechtějí mluvit anglicky, ale chtějí se bavit v němčině a ocení, že umíte německy. K tomu se znalostí jazyka rozumíte textům, které jsou všude kolem vás, nemusíte všechno fotit a pomocí Google překladače překládat. Takže zaprvé je tu ta praktická výhoda, za druhé vás to velmi obohacuje, o čemž jsme se už bavili v minulé otázce, a za třetí tím, že se učíte cizí jazyk, trénujete mozek. A to je hodně důležité. Zřejmě to bude čím dál tím víc potřebnější.
Myslíte si, že by měl každý alespoň jednou vycestovat do zahraničí, například na jazykový pobyt?
Rozhodně ano. Má to (vycestovat do zahraničí, pozn. red.) velké přínosy jazykové, ale pak je to i nenahraditelná zkušenost zažít si cizí prostředí, být mezi cizími lidmi. Nutí vás to starat se sám o sebe, zjišťovat si věci, bavit se s cizími lidmi, oslovovat je. Zároveň u toho poznáváte cizí kulturu a zemi. To jsou věci, které vás posunou dál.
Pro začátečníky je dobré určitě Německo a Rakousko, i když záleží, do jaké části jedete, o něco specifičtější by bylo Švýcarsko. Je atraktivnější v tom, že je víc jiné. V Německu a Rakousku se leckdo může brzy cítit jako doma. I to mám na nich ráda.
Jak obvykle začínáte svůj den? Jste spíš ranní ptáče, nebo noční sova?
Jsem určitě ranní ptáče a začátek dne si neumím představit jinak než s čajem, třeba zeleným nebo bylinkovým. A ideálně, když to není ve chvatu a něco u toho můžu poslouchat.
Co ráda děláte ve volném čase? Máte nějaké koníčky?
Jako češtinářka asi nepřekvapím, když řeknu, že ve volném čase ráda čtu nebo chodím do divadla. Ráda trávím čas se svými dětmi, třeba hrajeme Karak nebo Hobita. Když je čas, chodím za sportem. Jezdím na kole a teď jsem začala znovu po mnoha letech hrát squash.
Jaký je váš oblíbený citát nebo myšlenka, která vás inspiruje?
Od Friedricha Nietzscheho. Asi budu trochu parafrázovat, ale smysl je takový: „Umění je tu od toho, abychom neumřeli na pravdu.”
Gybonoviny 