Jak fungují školy v jiných evropských zemích a mohli bychom se od nich něco naučit? V nové sérii článků se postupně podíváme na vzdělávací systémy napříč Evropou. Naše první zastávka vede do Švédska – země známé nejen přírodou a technologiemi, ale také svým vzdělávacím systémem.
Každý člověk, který kdy vkročil do české školy, ví, že české školství má v různých ohledech jisté „mouchy“. Ale je tomu tak všude? Je někde lépe nebo naopak hůře? Pojďme se podívat do cizích zemí a hledat ponaučení. Rád bych začal zemí známou jako rodiště MINECRAFTU, IKEA nábytku a kvalitní oceli. Švédskem.
Je obecně známo, že Švédsko je vysoce vyspělá země, která vděčí za svůj rozvoj kvalitnímu školství. Na to, jak tento systém funguje, se podíváme blíže se středoškolským učitelem fyziky z Gymnázia Hranice, který si potrpí na Švédsko, Miroslavem Tesařem.
Jak vznikla tato vášeň ke Švédsku?
Vždy jsem rád cestoval. Ale navštívit Skandinávii mě samotného dříve nikdy nenapadlo. Pak jsem ale díky své zálibě v německém jazyce začal studovat na Filozofické fakultě MU v Brně, kde jsme měli švédštinu jako jeden z povinných předmětů. Tento jazyk mě nadchnul, naopak němčina šla dost stranou, a díky své aktivitě jsem získal stipendium na třítýdenní letní kurz ve Švédsku, který každoročně pořádá švédský institut pro studenty z celého světa. Vydal jsem se tedy, letos tomu bude 20 let, na sever. Autobusem. Cesta mi trvala přes dva dny. Ale ihned jsem si tuto zemi zamiloval. Švédsko člověka okouzlí samozřejmě pěknou přírodou, ale mě fascinoval ten klid a přátelská atmosféra. Lidé jsou zde příjemní, laskaví, nápomocní a i jeden rok výuky jazyka stačí k tomu, abyste se v běžném kontaktu domluvili. Samozřejmě s tím, že díky některým podobnostem s němčinou má němčinář jistou výhodu. Švédsko není navíc tak turisticky atraktivní,většina evropských turistů míří spíše do Norska, takže o to více jsou rozlehlé švédské lesy, louky i tundra poklidnými místy, kde si může člověk užívat souznění s přírodou.
Jak vypadá vzdělávací cesta průměrného žáka ve Švédsku od předškolního věku až po případné vysokoškolské studium? Jak jsou jednotlivé stupně organizovány a kdy probíhá hlavní rozhodování o dalším studiu?
Dítě může navštěvovat jesle a školku, ale povinný je jen jeden rok těsně před základní školou, tzv. předškolní třída, kam nastupují většinou děti v šesti letech a kde se postupně připravují na pozdější výuku. Základní vzdělávání je stejně jako u nás devítileté a většinou ho absolvují žáci mezi 7. a 16. rokem. Ve škole mají mimo jiné obědy zdarma. Během 8. nebo 9. třídy mají žáci povinnou praxi, aby byla volba jejich dalšího směřování co nejvíce realistická.
Střední škola je ve Švédsku vždy gymnázium. Existuje 18 zaměření, z nichž si mohou žáci vybrat. V podstatě jde o všechny naše středoškolské obory, z nichž 6 připravuje na další studium na vysoké škole a 12 rovnou na budoucí povolání.
Vysoké školy se od českých odlišují zejména průběhem studia, neboť je zde větší volnost při volbě předmětů. Kromě některých zaměření, jako např. medicína, psychologie atp., se často nestuduje jeden konkrétní obor. Student si volí předměty a kurzy, které ho zajímají, a někdy ani nekoná závěrečnou zkoušku a nepíše akademickou práci, neboť mu pro zaměstnání stačí právě jen absolvování těchto kurzů; titul a diplom se ne vždy vyžadují.
Jak probíhá testování žáků? Jsou běžné standardizované testy na národní úrovni nebo záleží více na hodnocení jednotlivých učitelů?
Ověřování znalostí probíhá pouze písemnou formou pomocí testů. Ty jsou v kompetenci každého učitele, ale musí splňovat nároky pro daný kurz na dané úrovni. Na učitele je ale ještě naložena vcelku náročná práce, protože musí sledovat pokroky každého studenta, a každý test opatřovat slovním hodnocením, ve kterém vše shrne, popíše slabiny, doporučí možnosti pro zlepšení apod. To je velmi administrativně náročné.
Jak funguje systém hodnocení žáků ve Švédsku? Používají se známky podobné těm českým nebo jiný způsob hodnocení?
Na základní škole se až do páté třídy neznámkuje a žáci dostávají slovní hodnocení. Samozřejmostí jsou pohovory mezi učitelem a rodičem o výsledcích a pokrocích v učení, které se konají pro každého žáka jednou za pololetí. Od šesté třídy jsou žáci hodnoceni písmeny A – F, přičemž F znamená „nedostatečný“. Na konci základní školy získá žák ještě závěrečné hodnocení za všechny čtyři poslední roky, a to slouží pro případné přijetí na střední školu.
Liší se nabídka předmětů na švédských školách od českých? Existují předměty nebo oblasti vzdělávání, které jsou pro Švédsko typické?
Předměty se liší ve dvou aspektech. Jednak jich není tolik, protože mnohé jsou sloučeny v jeden, aby se problematika probírala z více pohledů najednou – například zeměpis, dějepis a občanská nauka, nebo fyzika a chemie. A jednak si žák může většinou zvolit, které předměty a na jaké úrovni je bude absolvovat. Pro úspěšné absolvování předmětu je pak důležité uzavřít celý kurz; není tedy významné hodnocení za každé pololetí, ale splnění kurzu jako celku.
Jak je organizován školní den a rozvrh hodin? Jsou mezi švédskými a českými školami výrazné rozdíly v délce vyučování, přestávkách nebo množství hodin?
To se samozřejmě liší podle typu školy a zaměření. Většinou začíná výuka o půl deváté, někde ještě později. Díky faktu, že předmětů není mnoho, nejsou vyučování příliš dlouhá. Významná je samozřejmě dlouhá pauza na oběd, která probíhá často formou „švédských stolů“, a kde nechybí zeleninové saláty všech druhů a mléko, které pije tamní mládež téměř ke všemu.
Mají švédské školy předměty zaměřené na praktické dovednosti (např. práce se dřevem, vaření, technické činnosti)? Pokud ano, jakou roli hrají ve vzdělávacím systému?
Jak už bylo zmíněno, tak příprava na možné budoucí povolání se odehrává už na základní škole. Praktická výuka je ale obsažena i v běžném školním vzdělávání. Mě osobně velmi zaujala možnost praktického vzdělávání pro dospělé. Ve Švédsku fungují školy, které v češtině nemají adekvátní pojmenování, nazývají se „folkhögskolor“, tedy „lidové vysoké školy“, ale o vysokou školu tu v žádném případě nejde. Tyto instituce nabízejí krátké i dlouhodobé kurzy, během nichž se člověk naučí stavět srub ze dřeva, dodělá si potřebné předměty k ukončení gymnázia, získá dovednost v hraní na lidové nástroje apod. Tato možnost mě fascinuje, protože nabízí všem povýšit svůj koníček na profesionální úroveň, popř. se naučit něco zcela nového.
Jak probíhá výuka cizích jazyků? Od jakého věku se začíná a jaké jazyky jsou nejčastější?
S angličtinou musí žáci začít nejpozději ve 3. třídě a je vždy cizím jazykem číslo jedna. Časem si mohou volit i další cizí jazyk. V běžné nabídce je francouzština, španělština a němčina, ale na střední škole jsou v nabídce i čínština, latina a další. Střední školy nabízející moderní cizí jazyk musí poskytnout vždy 3 úrovně dovedností, tedy od začátečníka po pokročilého. Není tedy problém v daném jazyce na střední škole pokračovat, nebo jej začít od úplně nuly.
Jaké možnosti trávení volného času mají švédští žáci v rámci školy? Jsou běžné školní kroužky nebo mimoškolní aktivity?
Ano. Podobně jako u nás je zde něco jako družina („fritidshem“), kde mohou děti trávit volný čas. K této otázce mě napadá ještě poznámka týkající se sportovního vyžití. Snad každé město provozuje půjčovnu sportovního náčiní, která je zcela zdarma. Děti si tak mohou vyzkoušet sporty, které vyžadují často drahé vybavení, aniž by za to musely vynakládat nějaké prostředky. Půjčení se vztahuje samozřejmě i na dospělé.
Jak školy řeší kázeň a porušování pravidel? Existuje propracovaný systém opatření nebo důraz spíše na prevenci a dialog?
Ve Skandinávii se všeobecně všichni snaží každou situaci řádně probrat a řešit se všemi zúčastněnými stranami. Takže každá věc je vždy komunikována s rodiči, žákem a často i s dalšími osobami, které mohou přispět k řešení – psycholog, sociální pedagog apod. Mimo to má třídní učitel minimálně jednou za pololetí pohovor s rodiči za přítomnosti žáka, kde se probírají veškeré výsledky a pokroky ve vzdělávání žáka i případně další záležitosti ohledně chování a sociálního začlenění. Třídní učitel musí být tedy velmi důkladně informován od kolegů o tom, jak je na tom žák v daných předmětech a co by se dalo zlepšit.
Existuje ve Švédsku závěrečná zkouška podobná české maturitě? Pokud ano, jak probíhá a jaký má význam pro další studium?
Ne, střední škola nekončí závěrečnou zkouškou. Školu úspěšně ukončí student, který zdárně splní některé stěžejní kurzy (např. švédština, angličtina, matematika) a získá dostatečný počet kreditů i za ostatní předměty.
Jak fungují přijímací zkoušky na střední a vysoké školy ve Švédsku? V čem se liší od systému přijímacího řízení v České republice?
Přijímací zkoušky se většinou nekonají, ale možností k přijetí je více. Získá-li student dostatečný počet kreditů na střední škole a splní podmínky, je na vysokou školu přijat automaticky. Pokud by tyto podmínky nesplnil, může navštěvovat speciální školu, kde si vše má možnost doplnit. Tuto variantu využívají často lidé, kteří po nedostatečně absolvované střední škole cestují a pracují a na vysokou školu se rozhodnou jít až po nějaké době.
Další možností jsou například celostátní testy, které při úspěšném skóre studentovi zaručí přijetí i v situaci, kdy střední školu neuzavřel. Tyto testy jsou platné několik let, takže když se student rozhodne, že chce změnit vysokou školu, může svůj výsledek využít opakovaně. Zajímavou možností je ještě splnění reálných kompetencí, například když už uchazeč o studium pracoval v oboru a má nějaké dovednosti.
Jak byste popsal vztah mezi učitelem a žákem ve Švédsku? Převládá spíše partnerský přístup nebo tradičnější autorita učitele?
Celé nastavení společnosti je ve Skandinávii hodně odlišné. Ve švédštině se tyká (vyká se pouze členům královské rodiny), učitel se oslovuje křestním jménem a neplatí zde tak silná hierarchie jako u nás. Takže ano, převládá zde partnerský přístup.
Mají švédské školy studentské parlamenty nebo jiné formy zastoupení žáků?
Pokud ano, jaké mají pravomoci a reálný vliv na chod školy?
Tohle je velmi dobrá otázka, protože zde bychom si opravdu měli vzít příklad. Studentské parlamenty a rady nejenže fungují, ale na jedné škole jich je i více, přičemž každý řeší trochu odlišné záležitosti. Jedna taková rada se zabývá třeba kvalitou výuky, jiná zase řeší stravování a další se zaměřuje na aktivity školy v oblasti udržitelnosti a ekologie. Tyto rady s volenými zástupci z jednotlivých tříd mají reálné právo podílet se na chodu školy a představují tak ideální způsob, jak mladé lidi zasvětit do fungování zastupitelské demokracie.
Jak jsme se v rozhovoru dozvěděli, švédské školství je v mnoha ohledech odlišné od toho českého. Větší důraz se zde klade na samostatnost studentů, praktické dovednosti a také na partnerský vztah mezi učitelem a žákem. Některé prvky tohoto systému mohou být inspirativní i pro naše školy.
Tím ale naše malá cesta po školských systémech různých zemí rozhodně nekončí. V dalších číslech se podíváme zase jinam a zjistíme, jak funguje vzdělávání v dalších částech Evropy. Která země bude na řadě příště? Uvidím.
A protože mě zajímá i váš názor, na konci celé série připravím anketu. Budete v ní moci hlasovat o tom, které školství vás zaujalo nejvíce nebo jaké změny byste navrhli pro české školy. Výsledky ankety pak zpracuji v dalším článku.
Gybonoviny 