Teď povím vám příběh, jenž vzrušující jest, o legendě Gybonu, jenž sexy má hlas, jenž v uchu má fix svůj ostrý jak jazyk jeho snad a na čele štít svůj záhadnou silou přilepen, jehož vlasy bílé jak sníh jeho nepřátele děsí již z dálky. Jenž na kole svém jezdí od -50 do +40 celsia stupňů.

Toť jest on, ten bájný hrdina, Ivo Martin. Jenž již sto let po smrti jest. Hleď, však maturity začaly! Škola bezradná zcela vzala papíreček a posla s ním Ivovi poslala. On hned z rakve své vstal, fix svůj z ucha vytáhl a na kolo své skočil. Přejel hory, řeky přeplaval, on plavec to veliký! Šmiky šmik udělal s kýmkoli, kdo do cesty se mu postavil. Přejel pouště, mrazivé pláně i pralesy deštné, testy opravuje, on, jenž testíčků takových ročně tisíce zvládá. Na půdu Gybonu přijel takto, z kola svého seskočil a hned do díla se dal, hrdina to zkušený. Pod jeho rukou Gybon jen vzkvétal. Práce mu nejen šla, ale i ho bavila velice, a tak rozhodl se on, veliký to Gybonu zachránce, že ve škole této zůstane chvíli další a pak do důchodu půjde a recyklovat bude neustále on, zachránce planety veliký.

V srdcích našich však na věky zůstane jako veliký hrdina a legenda jeho bude po chodbách Gybonu kolovat navěky.

V nejzazším koutu školního sklepení objevil a pro čtenáře upravil Ondřej Havlík za obětavé asistence Filipa Jenčeka