Americká vojska bojovala ve Vietnamu, v USA sílila protestní hnutí – Hippies, rasová segregace, proti válce ve Vietnamu. Docházelo i k událostem jako například Kent State shootings, kde byli čtyři studenti zastřeleni Národní gardou. Prohloubila se morální krize společnosti a nedůvěra vůči americké vládě. Philip Zimbardo si tedy položil otázku: Proč je tolik zla ve společnosti? Proč jsou protesty tak násilně potlačeny? Kde se v lidech bere to špatné? Kdo je vinen? A tak zamkl 24 studentů do sklepa stanfordské univerzity, aby provedl experiment.
Svět se také snažil přijít na důvod proč vznikl holocaust? Proč fungoval v tak velkém měřítku? Když v roce 1961 dopadl Mosad Eichmanna v Argentině a Eichmann byl později souzen. Bránil se slovy: „Pouze jsem plnil rozkazy“, zmiňoval, že pouze dělal svou práci jako poslušný podřízený. Ve skutečnosti byl Eichmann jedním z iniciátorů holocaustu. To ale neznamená, že každý nacistický voják musel být v jádru špatný. Může být nějaká spojitost mezi zlem a systémem?
Experiment
Philip tedy začne zkoumat tento jev a vydá do novin inzerát: Psychologická studie života ve vězení? Kde přímo apeloval na mladé studenty. Experiment by měl trvat 14 dní a za jeden bude vyplaceno účastníkovi 15 dolarů. Philip si tedy vybere 24 lidí z těch, kteří se mu přihlásí a rozdělí je na dvě skupiny: dozorce a vězně. Na pohled celkem neškodné rozdělení, ale už nastoupení do experimentu se bude lišit. Dozorci nastupují den předem, dostanou uniformy. Zimbardo v experimentu působí jako ředitel věznice. Vězně veřejně zatkne policie a obviní je ze spáchání trestného činu, aby experiment, co nejlépe simuloval realitu. Obě dvě skupiny se sejdou ve vězení.
Vězni mají čísla místo jmen, jsou oblečení do vězeňských košil bez spodního prádla. Dozorci mají uniformy a střídají se na tři směny po osmi hodinách. Mají zakázáno používat fyzické násilí, ale můžou si jakkoliv podmanit vězně. Ve věznici nebyly hodiny ani okna. Těmito pravidly vězni postupně přicházejí o svou identitu, lidskou důstojnost. Chtějí ji zpátky takže první konflikt vznikne ze strany vězňů.
Po prvním dni chtěl Zimbardo experiment ukončit, nestalo se téměř nic. Druhý den ale vězni vyvolali revoltu proti dozorcům. Dozorci proti nim rázně zakročili a rozjel se vlak dehumanizace, násilností, sadismu, urážek a beznaděje, kdy dozorci získali nad vězni absolutní moc. Začali používat psychický nátlak – svlékali vězně, uvězňovali je na samotku, stáli na nich, když klikovali. Ještě ten samý den se psychicky zhroutil jeden z vězňů a byl z experimentu propuštěn. Zimbardo sám poznamenal, že v tu chvíli měl experiment již ukončit.
Dozorci postavili vězně proti sobě. Vězni ztratili empatii. Když například jeden z vězňů skončil na samotce, dozorci nabídli ostatním, že když obětují své přikrývky propustí ho ze samotky, vězni odmítli. Pátý den jeden z vězňů – 819 – na protest roztrhal péřový polštář a ostatní byli přinuceni jeho deviaci uklízet – následně byli donuceni křičet: „Vězeň 819 je špatný vězeň a kvůli tomu, co udělal mám v cele nepořádek pane dozorce.“ Vězeň 819 se psychicky zhroutil, a když mu Zimbardo nabídl experiment opustit odmítl, chtěl dokázat, že on není špatný vězeň. Zimbardo o této situaci prohlásil: „To bylo jak na srazu nacistů. Vězni byli jako zombies.“
Experiment nabral i sexuální podtext. „Vidíte tu díru v zemi? Teď udělejte dvacet kliků a opíchejte tu díru.“ Tři z vězňů byli přinuceni se předklonit a ostatní dostali rozkaz, aby simulovali soulož. Dozorci vězně vulgárně a sexuálně uráželi. Experiment stále pokračuje a Zimbardo všemu přihlíží jako ředitel věznice.
Ukončení experimentu
Večer šestého dne za Zimbardem do jeho kanceláře, kde na monitorech sleduje, co se děje ve věznici, přichází jeho bývalá studentka – tehdejší přítelkyně – Christina. Ona uvidí, co se na těch monitorech děje – „Toaleta o desáté“ vězni mají pytle na hlavách, jsou svázáni řetězem a jsou nuceni se vyprazdňovat – a zhroutí se. Vytkne Zimbardovi, že on může za utrpení těch studentů, a ať okamžitě přestane. Zimbardo argumentuje a nepřiznává vinu, nechce experiment ukončit. Christina mu poví, že jestli je on takový člověk, jestli je tohle skutečně on, tak ve vztahu nechce pokračovat. To byla pro Zimbarda facka, přišlo odosobnění od role, a experiment ukončil. (Následující rok se spolu Christina a Philip vzali)
Po ukončení dostali všichni zúčastnění psychologickou péči. Zimbardo přiznal, že se nechal ovlivnit rolí ředitele věznice a neuvědomoval si sílu situace. Experiment začal být masivně mediálně sledovaný. Zimbardo z experimentu vyvodil, že situace a sociálně role dokáží extrémně ovlivňovat chování jedince. Proslavil Zimbarda a zajistil mu nezpochybnitelné postavení mezi předními psychology a sociology 2. poloviny 20. století.
Kritika
Samotný experiment je jeden z nejvíce kontroverzních v historii a je nemožné ho zopakovat ve stejném rozsahu. První z důvodů kritiky je na poli etiky. Přesto Zimbardo namítal, že u nikoho ze zúčastněných nezaznamenal dlouhodobé psychické poškození. Experiment byl často kritizován, že byl morálně zvrhlý a Zimbardo udělal množství chyb v průběhu experimentu, které sám přiznává.
Problém nastává také v tom, že hned po ukončení se experiment dostal do médii. Nemohl tak být přijat odbornou společností, projít kritikou, předtím než byly zveřejněny výsledky. Je kritizován samotný výběr subjektů do experiment, a že Zimbardo sám nabádal dozorce k násilí. Kritika také spočívá v tom, že Zimbardo si dopředu napsal výsledky experimentu, aby způsobil mediální zájem, a experimentem se ho snažil jakkoliv naplnit.
Přesto Zimbardo byl jedním z nejpopulárnějších profesorů na Stanfordu. Byl skvělý řečník a přednášející. Dále se věnoval zkoumání stydlivosti, násilí a heroismu. Založil neziskovou organizaci Heroic Imagination Project, kde se snažil lidem vštěpovat hrdinství jako každodenní činosti, kterými lze odvracet zlo.
Přesah do moderní společnosti
V roce 2004 obletěly svět fotky z věznice Abú Ghrajb v Bagdádu, kde američtí vojáci při intervenci v Iráku dehumanizovali vězně. Vězni byli přinuceni udělat lidskou pyramidu, byli fyzicky napadáni. Vojáci je nutili k soutěži v masturbaci, pouštěli do nich elektřinu a vše si dokumentovali.
Když byli vojáci, kteří vězně týrali souzeni, byl Zimbardo přizván na obhajobu jednoho z nich. Vláda USA řekla, že vojáci jsou zkažená jablka a oni můžou za celý skandál. Zimbardo argumentoval, že to jsou jablka v hnijícím sudu a ten sud je systém, to že vojáky nikdo nekontroloval, že americká administrativa, armáda, dovolily zajít situaci tak daleko. Poukazoval na sílu situace, že týraní se účastnila noční směna a všichni vojáci celé směny. Podle Zimbarda jsou vinni hlavní představitelé, ty na vrchních pozicích. Dodnes bylo zveřejněno pouze dvanáct fotek z celého případu. Americká vláda a administrativa G. Bushe mladšího se snaží skandál ututlat z důvodu ostré kritiky.
Gybonoviny 