Kateřina Tejklová z 5.A se v rámci programu Erasmus+ vydala na devítitýdenní mobilitu do Francie, konkrétně do Bretaně. Navštěvovala lycée La Mennais ve městě Ploërmel. Během svého pobytu poznávala každodenní život ve Francii, zlepšovala se ve francouzštině a získávala nové zkušenosti nejen ve škole, ale i mimo ni.
Jaká byla největší výzva při adaptaci na nové prostředí ve Francii?
Největší výzva pro mě byla zvyknout si na úplně nový režim a prostředí. Musela
jsem se orientovat v nové škole, mluvit cizím jazykem a zároveň si zvykat na trochu jiný styl života. Ze začátku to pro mě bylo trochu stresující, ale postupně jsem si vytvořila vlastní rutinu a začala jsem se cítit jistěji.
Co tě ve Francii překvapilo úplně nejvíc, i když jsi myslela, že jsi připravená?
Nejvíc mě překvapilo, jak moc jsem musela každý den mluvit cizím jazykem. Člověk se na to může připravovat, ale realita je stejně jiná. Někdy mě z toho dokonce bolela hlava. Myslela jsem si, že to bude podobné jako mluvit anglicky, ale protože jsemnikdy předtím tak dlouho nemluvila francouzsky, musela jsem si na to postupně zvykat.
Jaká část francouzské kultury, kterou jsi poznala díky Erasmu, tě nejvíce
oslovila?
Nejvíce mě oslovilo, jak Francouzi dokážou věnovat čas jídlu, rozhovorům a
společným chvílím. Líbilo se mi, že jídlo pro ně není jen rychlá povinnost, ale
důležitá část dne. Také mě zaujalo, jak jsou hrdí na svůj jazyk a kulturu.
Kdy ses poprvé cítila opravdu „jako doma“?
Nejvíc jsem se tak začala cítit ve chvíli, kdy jsem se už více rozmluvila a se svou
hostitelskou rodinou ve Francii podnikala různé aktivity. Díky tomu jsem se cítila
přirozeněji a postupně jsem měla pocit, že tam opravdu patřím.
V čem tě tenhle pobyt nejvíc změnil jako člověka?
Popravdě si nemyslím, že by mě pobyt úplně výrazně změnil. Na to bych tam asi
musela být déle. V některých ohledech jsem se ale určitě více osamostatnila a méně jsem se styděla mluvit s lidmi, i když jsem si nebyla vždy úplně jistá.
Jaký byl tvůj nejzajímavější zážitek s místními lidmi nebo studenty?
Určitě jich bylo hodně, ale jako první mě napadá skupinový projekt na hodině
dějepisu. Zrovna se v té době konaly volby a my jsme si měli ve skupině vytvořit
vlastní politickou stranu a následně ji odprezentovat. Byl to pro mě velký výstup z
komfortní zóny, ale zároveň mi přišlo velmi zajímavé vidět, jak spolu pracujeme a
komunikujeme.
Jaký stereotyp o Francii se ti potvrdil… a který byl úplně jinak?
Nejvíce se mi potvrdil stereotyp, že Francouzi jedí na naše poměry docela pozdě.
Pro ně bylo naopak velké překvapení, když zjistili, v kolik hodin obědváme my. Do Francie jsem ale jela s otevřenou myslí, takže se mi asi žádný stereotyp vyloženě
nevyvrátil.
Jak snadné nebo těžké bylo navazovat přátelství?
Ze začátku to kvůli jazykové bariéře nebylo úplně jednoduché, protože jsem
nerozuměla úplně všemu. Jakmile jsem si ale na francouzštinu více zvykla, přestala
jsem se tolik bát dělat chyby a postupně jsem navázala spoustu přátelství, která
přetrvávají dodnes. Ostatní studenti byli velmi vřelí a rychle mě přijali mezi sebe.
Jaké jídlo tě tam nejvíc překvapilo?
Nejvíce mě uchvátily francouzské pekárny. Milovala jsem tam chodit o přestávkách, vybírat si a zkoušet nové druhy pečiva. Velmi jsem si oblíbila kouign-amann, což je bretaňské sladké pečivo se zkaramelizovaným cukrem.
Jaké rady bys dala budoucím studentům, kteří se chystají na výměnný pobyt v zahraničí?
Určitě bych jim poradila, aby měli přehled o tom, co po nich bude chtít škola v
zahraničí i škola v Česku. Mně hodně pomohlo udělat si seznam všeho, co budu
potřebovat zařídit před výjezdem, během pobytu i po návratu. Také bych jim řekla,aby se nebáli. V novém prostředí je jednodušší zkoušet nové věci, protože vás tamna začátku stejně skoro nikdo nezná.
Co bys udělala jinak, kdybys jela znovu?
Asi bych toho moc neměnila, protože hodně věcí jsem si stanovila už předem a
snažila jsem se je průběžně dodržovat. Možná bych si jen naplánovala ještě více
výletů, protože v mém okolí bylo určitě hodně dalších zajímavých míst, která jsem
nestihla navštívit.
Přivezla sis nějaké suvenýry nebo jídlo? Jaké?
Protože jsem během pobytu navštívila spoustu francouzských lékáren a obchodů,
přivezla jsem si pro sebe i pro své blízké hodně francouzské kosmetiky. Také jsem
se radila s prodavači, jaké dobroty bych měla přivézt. Chtěla jsem vybrat něco
lokálního a zároveň něco, co se u nás nedá tak snadno sehnat.
Gybonoviny 