Kateřina Dedková ze 4.A vyrazila na jaře tohoto roku do francouzského
Avignonu. Tam v rámci programu Erasmus+ strávila tři měsíce na Lycée
Frederic Mistral. O víkendech trávila čas u hostitelské rodiny a v týdnu byla na
internátě.
Jaká byla tvoje největší výzva při adaptaci na nové prostředí?
Řekla bych asi že automatické přepnutí do francoužštiny a reakce v cizím
jazyce. Vždycky když se mě někdo na něco zeptal, nebyla jsem ze sebe
vykoktat větu, protože mě napadala jen česká nebo anglická spojení. Potom
jsem si ale rychle zvykla.
Co tě po příjezdu překvapilo nejvíc?
Největší překvapením pro mě asi byli stravovací návyky. Což je asi něco, čeho
si člověk na cestách všímá skoro okamžitě. Zarazilo mě, že Francouzi jedí
skoro hodinu a u toho neustále diskutují. Jejich jídelna je také vybavena
předkrmem, hlavním chodem, pečivem, kompotem, jogurtem a ovocem, které
si člověk může vybrat. Také bylo jídlo značně posunuté oproti mým zvyklostem
doma.
Kdy ses během pobytu poprvé cítila opravdu „jako doma“?
To asi neumím říci úplně přesně, postupně jsem se tak začleňovala, ale asi
jsem nikdy neměla úplně stejný pocit jako u sebe v pokoji v HK. Spíš jsem si
připadala, jako na návštěvě u babičky, ve městě které trochu znám ale nikdy
jsem v něm trvale nežila, to bylo asi po dvou týdnech.
Jak snadné nebo těžké pro tebe bylo navazovat nová přátelství?
Ze začátku relativně jednoduché, všichni na mě byli moc milí a zvědaví, jaké
to je žít v cizí zemi. Postupně jejich zájem trochu opadl ale zůstaly mi docela
dobré kamarádky, okolo kterých jsem se držela po zbytek pobytu.
Setkala ses s někým, kdo ti pobyt výrazně ovlivnil nebo změnil pohled na
svět?
Asi bych zmínila mého učitele angličtiny, se kterým jsme při hodinách vedli
diskuze o AI a rozebírali docela zajímavé otázky s ním spojené. Někdy mi
přišel až moc filozofický a vždy mi podával protiargumenty, které mě donutily
kritického přemýšlení.
V čem tě tento pobyt nejvíce posunul jako člověka?
Mylsím, že jsem se zbavila lenosti. Naučil mě zacházet s volným časem a být
mnohem efektivnější. Dále řešit problémy sama, bez pomoci ostatních, v klidu
a nesložit se ve stresových situacích.
Co ses o sobě během pobytu dozvěděla?
Zjistila jsem, že když něco chci tak jsem schopná toho dosáhnout a uvědomuji
si více svoje silné stránky. Taky teď vím, že jsem pracovitější než jsem si
myslela a dokážu se soustředit na činnosti bez problému.
Jaký stereotyp o dané zemi se ti potvrdil a který se naopak úplně rozpadl?
Vyvrátil se mi určitě mýt, že Francouzi jsou namyšlení, neochotní a
nepříjemní. Určitě jsem se setkala s nepříjemnými lidmi, ale určitě nebyla
jejich koncentrace větší než u nás a nebylo to zvykem.
Jaký kulturní rozdíl tě zaujal natolik, že bys ho ráda přenesla i k nám?
Byla jsem ráda, že na všechno bylo dost času. Někdy mi přijde, že tady pořád
někam spěcháme, jen abychom mohli doma tupě koukat na televizi. Ve Francii
mi všechno přišlo daleko klidnější, i když s některými věcmi si dávají moc
načas.
Jaký okamžik z pobytu by sis přála prožít ještě jednou?
Velmi ráda bych měla znovu ten pocit objevování, kdy jsem poprvé procházela
městem a ulicemi, které neznám, bez map jenom tak, jak mě nožky zavedou.
Měla jsem pocit jako by se zastavil čas a je to asi věc, která se jen tak
jednoduše nedá popsat, ale doporučuji ho každému zažít.
Co bys poradila studentce, která váhá, jestli se na podobný výjezd přihlásit?
Určitě ať jede a nebojí se toho, že se nedomluví nebo že zamešká moc školy.
Je to celoživotní zkušenost, která mi dala natolik, že to ani nelze slovy popsat.
Nejenže si člověk utvoří spoustu vzpomínek, ale také potom nikdy nebude
litovat, že té možnosti nevyužil.
Co sis z pobytu přivezla, co se nevejde do kufru?
Kromě jazyku bych asi řekla trochu jiný pohled na svět a uvědomění si, že ve
světě nejsme sami a jinde není tráva zelenější. Také mám mnoho vzpomínek,
které doufám budu vyprávět po dalších několik let, a přátelství, která mě
obohatila v mnoha aspektech.
Gybonoviny 