Je Gymnázium Boženy Němcové elitní školou, která je skutečně lepší než jiné v okolí nebo si jenom hraje na něco lepšího? A podle čeho bychom měli elitnost posuzovat?
Když se v okolí Hradce řekne Gybon hned každý ví, že je řeč o jednom z trojce extrémně obtížných gymnázií v Hradci Králové. Představí si žlutou budovu s luxusní novou omítkou a studentíky, kteří den co den bojují o holý život, aby mohli prolézt do dalšího ročníku. Ovšem dělá terorizace učitelským sborem z Gybonu ono místo zaslíbené, kde se tvoří budoucí generace elitních jedinců?
Jak vůbec vypadá takový jedinec, kterého by měla elitní gymnázia vyplivovat. Je to bohatý člověk? Nebo známý? Nemusí být ani jedno, spoustě lidem se stane, že jejich práce není vidět nebo jí tučná výplatní páska nepřeje.
Je to člověk, který se dostane na vysokou školu? Obávám se, že tento nápad musím také zahodit. Přijdete na vysokou, a podíváte-li se doleva a doprava, tak uvidíte spoustu dalších lidí, z nichž spousta nebude z gymnázií, natož z elitních. Navíc vysokou školou by neměla kariéra končit, nýbrž začínat. Proto by vysokoškolské vzdělání nemělo být bráno jako faktor úspěchu. Myslím, že by jím mělo být něco, na co se v našem českém školním systému poněkud zapomíná – vášeň k danému oboru.
Probudit v člověku k nějakému oboru takový vztah, že by se mu věnoval, i přestože by za to nedostával zaplaceno, a chtěl by ho dělat i ve svém volném čase, je extrémně obtížné. Takový člověk nejde po titulu, ani po jednodušeji odžitém životě, ale za svým snem. Jeho život má jakousi misi, kterou ani on sám nedokáže přesně popsat, ale on ví, že ji musí splnit. Takovéto lidi by měla elitní gymnázia tvořit, v tomto by měl být rozdíl mezi nimi a školami, kde jenom buzerují s extrémní obtížností učiva.
Jestli je takových studentů na Gybonu hodně, těžko posoudit. Ovšem úkolem takovéto školy by nemělo být doufání, že studenti si svůj vnitřní oheň najdou sami, avšak její úkol je v poskytování podpory. Škola by pak své studenty měla podpořit v naplňování sebe sama. Nabízí za tímto účelem studentům testy kariérního poradenství, Erasmy nebo různé rozvojové akce, na kterých se studenstvo může také seznamovat s novými obory a objevovat ty, které neznalo. Učitelé na této frontě také nezahálí, nabízí studentům různé projekty, které podporují zájem studentů v jejich předmětu.
Pokud studentík skutečně projeví vnitřní zápal o předmět, učitel ho povětšinou podpoří na dané cestě seč mu síly stačí. Škole nejde ani zapřít, že podporuje studenty v dalším rozvoji pomocí individuální docházky a podobných odpustků a protekcí.
Avšak pěstí do tváře všem těmto snahám je známkovací systém. Žáci se učí jenom proto, aby získali dobrou známku a následně měli klid. Kvůli tomuto návyku, který si studenti vytvoří již od první třídy a který učitelé se vší láskou podporují až do velkého finále – maturity, jsou šance na probuzení vášně pro obor skoro až zatraceny. Jak chcete přesvědčit někoho, že jde o víc, když jeho vesmírem je jednička z matiky? Zcela to boří smysl školy, kde se učíme, abychom věděli a mohli dokázat velké věci, mohli naplnit svůj potenciál a zjistit, proč Kafka psal své texty, i přestože je nechtěl vydat.
Není poté divu, že se všichni obávají, že je nahradí AI. Pokud své práci nedáváte sebe, svého vnitřního ducha, tak vás brzy strčí do kapsy, kdejaký umělý blbeček. Můžete namítat, že vy pracujete rukama nebo že pracujete s dětmi, takže vás stroj nemůže nahradit. Opravdu? Pokud přijdete ráno do školy, usednete na židli, spustíte prezentaci a začnete recitovat, tak se vás ptám, co z toho AI nedokáže? Pokud své práci nebudete dávat něco navíc, něco, co ji dělá jedinečnou, protože ji děláte vy, tak je jenom otázkou času než umělá inteligence získá prostředky, jak vaši práci vykonávat.
Ovšem toto je celostátní problém a pokud bych měl porovnávat Gybon s jinými školami, tak určitě nebude zaostávat, spíše naopak. Proto si troufám říci, že naše škola skutečně je v České republice elitním gymnáziem. Otázkou je, jestli je to pochvala.
Filip Jenček
