V době sociálních sítí je vše neuvěřitelně fragmentizované. For you page je možná daleko unikátnější znak identity než otisky prstu. Jak je však možné, že zvláště mezi dnešní generací Z stále častěji sociální tlak (ať virtuální či osobní) vytváří zhruba jeden typ osobnosti?
Když je člověk v období puberty, ztrácí svou dětskou identitu podobně, jako bělásek opouští svou podobu housenky a proměňuje se v motýla. Svět dětí a dospělých se totiž značně liší. Možná si to ani neuvědomujeme, ale naše osobnost se v dospívání výrazně mění v souvislosti s přijímáním nových hodnot a cílů. Kvůli ztrátě staré identity si musíme najít novou. Ovšem na rozdíl od bělásků, my si toho svého motýla musíme teprve objevit.
Tento fenomén popsal Erik Erikson již v polovině dvacátého století ve svých fázích psychosociálního vývoje. Upozornil na to, že každý věk s sebou přináší jistou klíčovou zkoušku, a vysvětlil, že právě mezi dvanáctým a dvacátým rokem uspěje ten, kdo svou dospělou identitu úspěšně nalezne. Jak ale touto zkouškou prochází současná generace pod vlivem sociálních sítí a moderních technologií?
V období dospívání lidé často nosí masky kvůli pocitům nejistoty, které pramení z nedostatku ukotvené identity. V jaké chvíli se však maska stane člověkem samotným? Dospívající si může zvolit identitu na základě pozitivních reakcí vrstevníků. Může buď hledat svou originální cestu, nebo využít zkratku – a všichni víme, jak má naše generace zkratky ráda. Výsledkem je „univerzální teenager“, silně propagovaný na sociálních sítích a viditelný na každém rohu. Poslouchá rap, občas rock, nosí barrel džíny a vysoké tenisky Nike, má iPhone a sestřih „low taper fade“. Nic z toho samozřejmě není špatně. Problém nastává ve chvíli, kdy odpověď na otázku, proč dotyčný tyto atributy splňuje, zní: „Protože to tak dělá každý.“
Ptám se tedy, kdy se z puberty, přirozeného období experimentování, stalo období konformismu? Zřejmě to úzce souvisí se sociálními sítěmi a influencery, kteří unifikují vnímání úspěchu u mladých lidí.
Možná byl tento jev typický i dříve. Ideály úspěchu (v tomto případě převážně sociálního) se tehdy mezi mladými přenášely ještě plošněji, o personalizaci obsahu se nedalo mluvit a masová média útočila na formování identity ještě prudčeji.
Na druhou stranu, v kontextu dnešní fragmentované společnosti v tom můžeme najít i něco pozitivního: díky této uniformitě existuje alespoň uvnitř dané generace určitá soudržnost a sounáležitost.
Přesto bych rád apeloval na čtenáře, aby zkusili hledat těžší cestu, než je pouhé přijetí osobnosti univerzálního puberťáka. Jedině tak se vyhnou tomu, že se z nich stanou pouhé chodící masky. Rád bych také vyzval ty, kteří mají pocit, že nezapadají, aby si uvědomili, že možná nalezli svou identitu daleko lépe než všichni ostatní. Jen mrtvé ryby totiž plují s proudem.
